Žluté lázně, Šárka nebo Džbán: Jaké plovárny a koupaliště byly mezi Pražany za socialismu nejoblíbenější?
V Praze existovala řada oficiálních i neoficiálních plováren. Zhruba od 60. let 19. století do poloviny devadesátých let u Čechova mostu fungovala dřevěná plovárna známá jako Občanská plovárna, kdysi také nazývaná Plovárna pod Letnou. Pražané se tam koupali v řece mezi dřevěnými pontony, které byly každé jaro pravidelně stavěny a na podzim zase uklízeny. Součástí lázní byla také plavecká škola a restaurant, pořádaly se zde nejrůznější akce, plavecké soutěže a scházeli se zde i otužilci.
Za koupáním Pražané chodili také do Žlutých či Modrých lázní, které byly v roce 1949 sloučeny. Plovárny získaly název podle barvy plotu. Dobu největšího rozkvětu zažily lázně ve 30. až 60. letech, kdy měla řada návštěvníků předplacenou kabinku na celou sezonu – chodilo se sem hlavně plavat, opalovat se a také sportovat. Pražské plovárny byly ve městě i v celé zemi vyhlášené.
Milovníky přírody přitahovalo koupaliště Divoká Šárka, které vzniklo ve 30. letech. Toto místo preferovali zejména ti otužilejší, protože zdrojem vody byl a dodnes je přírodní pramen. Poblíž koupaliště se nacházel stánek nabízející buřty, pivo a limonády a bylo zde i sportovní vyžití. O oblíbenosti tohoto místa svědčila i denní návštěvnost, která se pohybovala kolem tří tisíc, v době Spartakiády kolem sedmi tisíc lidí.
Konkurentem Divoké Šárky měla být vodní nádrž Džbán, vybudovaná v letech 1966 až 1971. Stavba areálu byla velkoryse řešená – kolem koupaliště bylo postaveno několik budov, ve kterých byly šatny, sluneční terasy a občerstvení. Ačkoliv se tato nádrž v minulosti hojně využívala, dnes působí předimenzovaně.
Oblíbeným místem rekreace se stala také Hostivařská přehrada, vystavěná v letech 1961 až 1963. Ta svou největší slávu zaznamenala v letech sedmdesátých. Na jednom z jejích konců vznikla dokonce nudistická pláž. Toto rekreační místo bylo tak hojně navštěvováno, že sem vedla i speciální autobusová linka. Po přehradě byla několik let provozována i lodní doprava, a to motorovým katamaránem zvaným Želva.
Pražští i ti mimopražští se za teplých letních dnů scházeli také u bazénu pod Barrandovskými terasami. Byla to první padesátka v hlavním městě a kromě jiného se zde konaly i závody.
S příchodem špatného počasí koupaliště a plovárny osiřely a lidé se museli spokojit alespoň s krytými nebo venkovními vyhřívanými plaveckými bazény. Ty se za socialismu také těšily velké oblibě. Ve většině z nich byly na jejich okrajích nainstalovány kolejničky, po kterých plavčík tahal lidi, které učil plavat na provaze a odstrkoval je bidlem od břehu.
Jakousi pražskou chloubou byl plavecký stadion v Podolí, který se dodnes pyšní olympijskými rozměry. V centru města pak lidé využívali dnešní lázně AXA nebo YMCA.
Michael je manipulátor, tvrdí Aneta ze Survivoru. Po zradě ho vyškrtla ze svého života
Související články

Připravte si doma osvěžující koktejly jako profesionál: Důležité jsou suroviny a alkohol, který použijete

Výhodně nakupte telefony i obří televizor. Největší jarní slevy u Xiaomi

Super luxusní a pohodlná dovolená v exotice - To nejlepší ze Zanzibaru, Kuby a Mauriciu

Hororová dovolená Nikol Moravcové. Místo moře jen hory odpadků!
