35 let od sametové revoluce: Mlátili nás hlava nehlava, vzpomínají pamětníci na Národní
Česká republika si dnes připomíná 35 let od začátku takzvané sametové revoluce. Vše začalo nevinnou studentskou manifestací na pražském Albertově, kde se její účastníci sešli, aby si připomněli události z roku 1939. Nečekaný spád nabrala demonstrace až na Národní třídě, kde proti studentům zasáhli příslušníci bezpečnostních složek. Pro Paměť národa na dobu zavzpomínal režisér Igor Chaun.
„Já jsem na Albertově byl a vzpomínám si na ten neuvěřitelný pocit svobody. Poprvé ve svém životě jsem uviděl svobodu, naději, pozitivitu,“ vzpomínal pro Paměť národa na 17. listopadu 1989 jeden z demonstrantů filmař Igor Chaun. V té době mu bylo pětadvacet let a studoval FAMU.
Studentské demonstrace na Albertově se zúčastnila také Monika Krausová. Na akci se přitom dostala „náhodou“, na pozvání tehdejšího spolužáka. „Nevěděla jsem moc, proti čemu se demonstruje, ale cítila jsem, že je třeba,“ přiznala. To odpoledne před pětatřiceti lety si pamatuje dodnes. „Byl to pro mě velký zážitek, spousta lidí, síla davu, který se vydal na Vyšehrad. Byla jsem úplně konsternovaná,“ pokračovala.
Ulička hrůzy
Právě na pražském Vyšehradě měla povolená akce končit. Jenže dav, který se nyní rozrostl asi na 25 tisíc lidí, se spontánně rozhodl, že se vydá do centra Prahy. „Revoluce pro mě začala jedním konkrétním výkřikem, když někdo na Vyšehradě s pohledem na Hradčany zvolal: Jsme na špatném hradě! Ten moment to pro mě celé odstartoval,“ popsala své vzpomínky na onen den pamětnice Klára Pospíšilová.
Několikatisícový průvod tak zamířil směrem na Václavské náměstí. Zastaveni byli na Národní třídě, kde proti nim stanuli příslušníci pohotovostního pluku v bílých helmách. „Viděli jsme hradbu policistů. Bílé přilby, štíty. Sedli jsme si a začali zpívat,“ popsal Igor Chaun.
Situace se však proměnila. „Najednou jsem uviděl, jak tam jako v nějakém kung-fu filmu slaňují rudé barety. Okamžitě jsem poznal, že to je jiná bojová kategorie. A oni se do nás pustili hlava nehlava. Začal křik, začal strašný zmatek a do toho se vytvořila ta ulička hrůzy, kde extrémně bili procházející,“ popsal. Jak sám říká, měl štěstí a dokázal se díky jednomu policistovi dostat ven, i když přitom musel utržit pár ran.
Takové štěstí ovšem neměl student žurnalistiky Milan Podobský. Od příslušníků Pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti dostal pendrekem do hlavy a utrpěl vážné zranění oka. „Všichni na Národní třídě tak jako říkali: Máme holé ruce! Zvedali je, ale já jsem je zvedl pozdě nebo blbě. Hlavu jsem si nezakryl, a tak mě pendrek švihnul přes ksicht,“ vzpomínal Podobský, kterému bylo tehdy necelých 23 let. „Brýle jsem ani nesbíral, trošku mně to poškodilo panenku, takže 14 dní nepracovala. Byla furt červená, tak jsem blbě viděl,“ přiznal.
Video k sametové revoluci:
Veřejnost se o brutálním zásahu na Národní třídě dozvídala postupně, a to především z úst studentů, kteří demonstraci zažili na vlastní kůži. Místní média, která byla podřízena režimu, o situaci nejprve informovala neobjektivně. „Řada těch zbitých studentů, co se rozutíkala kolem, šla do klubů, restaurací nebo třeba i divadel. Skončila představení a začalo se o tom hovořit, třeba v Národním divadle. Navíc o tom začaly vysílat zahraniční televize,“ řekl pro web iRozhlas historik Libor Svoboda. Právě událost ze 17. listopadu vedla ke celospolečenským změnám, které nakonec vyústily v pád komunistického režimu.
Související články
Zločiny komunistů: Františka (†32) zastřelili jako posledního člověka na hranicích. Umíral v lese dlouhé hodiny
Významné postavy 17. listopadu: Komunista Čalfa je jedním z lidí, díky nimž byla revoluce sametová
Významné postavy 17. listopadu: Drahomíra Dražská svou lží o mrtvém studentovi urychlila pád komunistů
17 slavných Čechů a Češek vzpomíná: Co dělali 17. listopadu 1989
