Analýza: Vojta Dyk je čím dál víc proti okupované Ukrajině, nezakryjí to ani uhlazené řečičky
Vojtěch Dyk je talentovaný herec a zpěvák, o tom není sporu. Získal také pocit, že má veřejnosti co nabídnout i slovem, a v posledním rozhovoru se projevil tak, že sklidil drtivou kritiku kvůli řečem, které lahodí pomyslnému uchu ruské propagandy. Někteří ho brání, spíš jde ale o neznalost dalších jeho výroků, kterými se už dávno odkopal.
Vojtěch Dyk: Zakrývá oči před pravdou
Umělec Vojtěch Dyk dal v podcastu Čestmíra Strakatého najevo, že ho obtěžují záběry z války. Chce mít svůj klid na šíření lásky a pozitivity a dívání se na záběry z bezprecedentního běsnění ruských vrahů na Ukrajině mu narušuje jeho kruhy.
Kritiku, že média příliš informují o válečných konfliktech, si někteří vyložili tak, že sledující mohou být fascinováni brutálními záběry mrtvol a kvůli tomu otupí, čímž Dyka obhajují, že měl vlastně nosnou myšlenku.
Ve světle jeho dřívějších výroků tam ale vidím spíš zavírání očí před realitou, volání po umlčení či cenzurování médií a to, že „válka je ošklivoučká, obtěžuje mě, nechci o ní nic vědět!“
Proti vyvěšování vlajek
Že ho obtěžuje vyvěšení ukrajinských vlajek na znamení solidarity s napadeným státem, to už vůbec nepřekvapí. Takový prostě je. Možná dává na charitu půlku svých příjmů, ale na mě to působí tak, že solidarita je pro něj sprosté slovo.
Nikdy nepochopím, jak někomu vyvěšení vlajek může vadit, nikdo mi svůj názor nevysvětlí. Nemá to žádnou logiku mimo obyčejnou nenávist.
Otevřeně proti Ukrajině
Kdo by viděl pouze tento poslední rozhovor Vojtěcha Dyka, skoro by si mohl říct, že to „ani nemyslí špatně“. Jenže to by byl hluboký omyl.
Je dobré si připomenout jeho interview pro Spotlight, v němž v červnu říkal například to, jak Ukrajinci berou Čechům práci (hloupost a neznalost: dělají zaměstnání, kterými my místní opovrhujeme), a Volodymyra Zelenského označil za psychopata, ačkoli je to prezident země, která se zoufale brání vražedné okupaci totalitního Ruska.
V podstatě ho postavil na roveň s Vladimirem Putinem, což je směr, který miluje ruská propaganda. Nejde jí o to, abychom milovali samotné Rusko. Stačí, když budeme opovrhovat Ukrajinci a jejími představiteli jako Dyk.
Vojta a Taťána Dykovi na Slavících:
Netvrdím, že je Vojtěch Dyk „proruský dezolát“ (možná je, možná není), třeba jen nevědomky vynáší názory, které fašistům z Kremlu náramně vyhovují.
A přibližuje se názorově k otevřeným fandům putinovského režimu, jakým je například Ivan Vyskočil. A to už je co říct.