Česká republika si dnes připomíná 24 let od vstupu do Severoatlantické aliance neboli NATO. Co nám vlastně členství v nejsilnějším vojenském paktu světa přineslo? A proč nemají pravdu ti, kteří by chtěli z NATO co nejdříve vystoupit a snaží se nám vnutit myšlenku, že Česko by se mělo stát moderním Švýcarskem? Stačí se podívat na východ od nás, na Ukrajinu, abychom pochopili, jak moudré rozhodnutí jsme před čtyřiadvaceti lety udělali.
Je to přesně čtyřiadvacet let, co se svět, který byl do počátku devadesátých let rozdělen na Východ a Západ, začal radikálně měnit. Do Severoatlantické aliance, do té doby složené výhradně ze zemí, které byly součástí právě západního společenství, vstoupily tři státy. Ty pomyslně patřily do sil Východu, avšak spíš proti své vůli. Jako první se do NATO dostalo Polsko, Maďarsko a právě Česko.
Válka na Ukrajině
Autory myšlenky, že by se k NATO měly připojit i státy střední a východní Evropy, byli hlavně tehdejší polský prezident Lech Walesa a český Václav Havel. Až do roku 1993 se k našemu připojení do aliance stavěly negativně hlavně Spojené státy, tam ale cestu pomohla prorazit ministryně zahraničí českého původu Madeleine Albrightová, která podle zákulisních informací pomohla přesvědčit právě kabinet prezidenta Clintona, aby přistoupení Čechů, Poláků a Maďarů do aliance dal zelenou.
K čemu je nám NATO
Na sociálních sítích je často slyšet, že je nám členství v alianci k ničemu. V první řadě je třeba myslet na to, že jde hlavně o vojenskou alianci, která by v ideálním světě bez válek neměla mít žádný účel, bohužel, jak ukazuje vývoj konfliktu na Ukrajině, v ideálním světě nežijeme. Jistě, Rusko možná tvrdí, že rozšiřování NATO byl jeden z důvodů, proč agresi na Ukrajině začalo, nicméně ruku na srdce, pokud by Ukrajina byla členem aliance, Rusové by si okupaci alianční země asi jen tak nedovolili. To nás dostává k podstatě NATO.
NESROVNALOST
Země, které jsou členy aliance, si totiž vzájemně slíbily vojenskou a politickou pomoc v případě krize. Jejich armády částečně cvičí společně a každá země poskytuje určité vojenské síly. Podle oficiálních zdrojů je pro potřeby NATO vyčleněno z české armády mezi tisícem a dvěma tisíci mužů. Podle takzvaného článku 5, který se probíral hlavně v počátku ruské invaze na Ukrajinu, jsou všechny členské země povinny pomoci kterémukoli z členů NATO, který byl napaden. A to jak politicky, tak vojensky.
Nejsilnější na světě
Nutno také podotknout, že Severoatlantická aliance je nejsilnější podobné uskupení světa. Jedenatřicet zemí, které ho tvoří, si tak od vstupu do NATO zajistilo mír nejen u sebe, ale často i na svých hranicích. "Dává nám naději, že naše země už nikdy nepodlehne ani nebude obětována jakémukoli agresorovi, a zároveň vyjadřuje jasné odhodlání spoluodpovídat za svobodu národů, lidská práva, demokratické hodnoty a mír na našem kontinentě," řekl při vstupu do NATO Václav Havel. I dnes, po více než dvaceti letech, se dají jen těžko najít slova, která by naši motivaci být součástí něčeho podobného charakterizovala lépe.