Kandidáti na prezidenta Marek Hilšer a Pavel Fischer se z různých stran potýkají s tlaky na odstoupení od své kandidatury ve prospěch papírově silnějších soupeřů. Takový přístup však nejenže popírá princip demokratického rozhodování, ale navíc ani nemusí být efektivní. Minulé zkušenosti by nám v tom měly být jasným důkazem.
Slovy z české filmové klasiky Pelíšky lze zvolat: Rozmohl se nám tu takový nešvar. Prezidentští kandidáti Pavel Fischer a Marek Hilšer začínají být pod čím dál větším tlakem na to, aby kvůli průzkumům veřejného mínění, které je neřadí mezi favority klání, odstoupili ve prospěch Petra Pavla nebo Danuše Nerudové.
Tento tlak je motivován představou, že pokud by oba kandidáti odstoupili, Nerudová s Pavlem by měli šanci se oba dostat do druhého kola na úkor Andreje Babiše. V tomto směru je veden text na webu A2larm, nebo reportáž v pořadu 168 hodin, kde byli oba politici "grilováni" otázkami, proč neodstoupí. U Marka Hilšera se dotazy na sociálních sítích a v médiích na jeho odstoupení začaly tak množit, že vydal k této věci samostatné prohlášení.
"V České republice mají občané právo účastnit se voleb. Jak tím, že jdou volit, tak tím, že sami kandidují. Jedině tak bude dávat lidem demokracie smysl. Jedině tak nepřevládne úsilí mocných majitelů miliard a médií politiku ovládnout a ZPŘEHLEDNIT. Přehlednost není demokratická hodnota. Přehlednost je past, jak přinutit běžné občany vyklidit pole. Přehlednost je cesta k ŘÍZENÉ DEMOKRACII," napsal Hilšer na Facebooku a s jeho slovy nelze než souhlasit.
Přínosem přímé prezidentské volby je přece právě to, že v prvním kole se mohou voliči a voličky rozhodnout čistě podle svých preferencí. Pokud bychom na pestrost kandidátů rezignovali, rezignujeme na samou podstatu demokracie a můžeme se vrátit do doby Národní fronty, kdy byla možnost volby za minulého režimu jasně nadiktovaná komunistickou stranou.
Průzkumy se v minulosti mýlily
Neplatí ani taktický argument ohledně přeskupení hlasů. Jako bychom se nijak nepoučili z minulých prezidentských voleb v roce 2013 a 2018. V prosinci 2012, ani ne měsíc před prvním kolem volby, vedl podle průzkumů Jan Fischer s náskokem 15 procentních bodů nad Milošem Zemanem, který měl tehdy jen čtrnáctiprocentní podporu. Postupující do druhého kola Karel Schwarzenberg se tísnil někde vzadu se 4,7 procenty. Jak to ale dopadlo v reálu, všichni víme.
To samé poslední volby v roce 2018. Tehdy se zase tvrdilo, že Jiří Drahoš má jako jediný šanci porazit Miloše Zemana. Mnoho lidí se touto radou řídilo a poslalo ho do druhého kola, kde tento nevýrazný kandidát shořel jako papír.
Každé volby jsou jiné a nelze na ně aplikovat měřítka těch minulých. Přesto je poněkud úsměvné tvrdit, že je už nyní vše rozhodnuto. Ostatně někteří radili odstoupit v září samotné Nerudové, což je v této souvislosti navýsost ironické. Nechme prosím rozhodnutí na samotných kandidátech, kteří jistě sami usoudí, kdy je vhodná doba, aby oni případně podpořili jejich původní soupeře.