GLOSA: Zbytečných deset let Tomia Okamury ve Sněmovně. Pro své voliče neudělal nic, jen šíří strach a nenávist
Deset let. Přesně tak dlouho je v Poslanecké sněmovně Tomio Okamura, předseda SPD. Za deset let působení v ní se však, co se týče poslanecké agendy, nemá úplně čím chlubit. Pokud se podíváme na jeho práci, to nejvýznamnější, čeho dosáhl, bylo rozsévání nenávisti vůči všem menšinám, které zrovna byly na pořadu dne, šíření propagandy a rozdělování české společnosti. Ani jedno si však za rámeček nedá.
Píše se říjen 2013 a v Česku se konají volby do Poslanecké sněmovny. Ty opanovalo hnutí ANO, druzí skončili sociální demokraté a třetí komunisté. Pravicové strany utrpěly obrovskou porážku, ODS zaznamenala snad nejhorší výsledek ve své historii. Na tomto špatném výsledku ale vydělala strana, která se těsně nad hranicí pěti procent do Sněmovny dostala: Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury. Začala se tak psát jeho sněmovní kariéra.
Hnutí Úsvit založil zhrzený Tomio Okamura jen čtyři měsíce před volbami do Sněmovny poté, co se mu nepodařilo nasbírat dostatek podpisů pro kandidaturu na prezidenta. Přesto se mu podařilo získat poměrně velké množství hlasů nespokojených voličů, kterým sliboval zásadní změny politického systému, odvolatelnost politiků a proměnu Česka v takové malé Švýcarsko.
Snaha o změny je nulová
Deset let je už poměrně dlouhá doba a nebylo by tak špatné Okamurově snaze o změnu Česka vystavit vysvědčení. Které základní body svého programu dokázalo prosadit hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, jež postupně měnilo názvy až na dnešní SPD? "Chceme radikální změnu politického systému, chceme přímou demokracii, referendum a odvolatelnost politiků," hlásají už poměrně dlouho programy hnutí. SPD se bohužel, nebo spíše bohudík, k prosazování svého programu nikdy nedostala.
Tomio Okamura a jeho soukmenovci jsou totiž natolik nekonstruktivní a zároveň vychytralí, že nikdy do žádné vlády nešli a dovoluji si odhadnout, že nikdy ani nepůjdou. Lidé by už nemohli jejich "jednoduchým řešením", která často hraničí s do nebe volajícím populismem a zjednodušováním, tolik věřit, protože by viděli, že nefungují. Lidé by jim také mohli začít připisovat zodpovědnost za věci, které se třeba tolik nepovedly. A to by byl Okamurův konec.
Kritizuje, ale skutek utek
Tomio Okamura umí totiž skvěle kritizovat, ale s konstruktivitou jeho kritiky je to už podstatně horší. Umí skvěle pracovat se strachem, závistí, nenávistí k menšinám a ke všemu neznámému. Ať už jsou to Ukrajinci, uprchlíci, Evropská unie a NATO, ti všichni nás podle Okamury chtějí ohrozit a sebrat nám národní identitu, kterou údajně SPD tolik brání. Nejvýmluvnější důkaz jejich snahy je asi pokus o teroristický útok, který spáchal český důchodce a pod vlivem jejich propagandy málem způsobil dvě vlakové nehody. Pokud tedy Okamura své angažmá ve Sněmovně myslí vážně, možná by stálo za to přehodnotit přístup nejen svůj, ale i celého svého hnutí. Jinak by se na ně v české politické historii nemuselo vzpomínat vůbec v dobrém.