Jak předejít sebevraždě? Pomoci mohou varovné signály, říkají odborníci

Lenka Šimůnková si procházela neskutečnou bolestí. V prosinci 2023 přišla při tragické střelbě na pražské filozofické fakultě o milovanou dceru Elišku. „Ztráta dítěte zasahuje do nejzákladnějších vrstev lidské existence. Pro rodiče znamená nejen nenahraditelnou osobní ztrátu, ale také otřes celé životní struktury – ve smyslu identity, budoucnosti, vztahů i samotného smyslu života,“ řekla pro web Emimino psycholožka Lenka Pelechová. „Její nitro bylo totálně zraněné. Odchodem dcery ztratila úplně všechno,“ uvedla pro deník Blesk psycholožka Ludmila Čírtková.​

vyjádření

Rakušan po smrti Lenky pod palbou nechutných vzkazů: Máte na rukou krev, píší mu lidé

Šimůnková se snažila se svou ztrátou marně vyrovnat. Navenek přitom působila jako velká bojovnice. Ostře kritizovala, jakým způsobem státní orgány vyšetřovaly celý případ a komunikovaly s veřejností. Nejvíce kritizovala policejní zásah i vyjádření ministra vnitra Víta Rakušana, dle něhož postupovala policie správně. Šimůnková věřila, že při jiném postupu by mohlo plno nevinných lidí žít.

„Být takto aktivní je pokus alespoň trošku se vyrovnat s tím, co se stalo. Když dostávala určité limity, tak se zoufalství jen prohlubovalo. Můžeme mluvit i o ztrátě perspektiv a smyslu života, který vnímala úzce ve spojení se svou dcerou,“ doplnila Čírtková.

Že to byl jeden z mála způsobů, jak se zdrcená žena snažila vyrovnat se smrtí milované dcery, potvrdila redakci eXtra.cz také vedoucí služeb na Lince první psychické pomoci Lucie Hermánková. „Může to být v takové křivce, kdy ten člověk nejdříve potřebuje udělat, co může. To znamená, že se snaží, pere se se systémem, snaží se dopídit pravdy, snaží se dělat něco, aby se to nikomu jinému už nestalo, aby se to neopakovalo. Ve chvíli, kdy mu dojdou síly nebo nabyde dojmu, že to nepřepere, může rezignovat,“ vysvětlila krizová interventka.

Pozor na varovné signály

Po smrti Lenky Šimůnkové si mnozí začali klást otázku, zda nešlo této tragédii zabránit. Lidé, kteří mají sebevražedné myšlenky, totiž obvykle vysílají varovné signály. Web Sebevraždy, za nímž stojí pracovní skupina Prevence a výzkum sebevražd v Národním ústavu duševního zdraví, jmenuje ty nejzásadnější.

Člověk se například začne vyhýbat svým přátelům a blízkým, stahuje se z oblíbených činností, loučí se, nebo dokonce sepisuje závěť či dopisy na rozloučenou. Lidé s těmito myšlenkami mohou o své smrti také hovořit. U mladých pak bývá zvykem o svých myšlenkách psát na sociálních sítích. „Jde o zprávy typu: ,Já už to nedávám, asi se zabiju'. Tyto takzvané výkřiky do tmy mohou zachytit kamarádi, někdy také rodiče nebo škola. U mladé generace je to nejčastější způsob, jak se to širší okolí dozví,“ řekla Hermánková.

Psychologové proto nabádají, nebýt vůči těmto signálům slepí a vždy se raději obrátit na odborníky. „Je důležité si všímat i menších změn v chování. V tom, o čem dotyčný mluví, v jeho jednání i emocionálním prožívání. Neexistuje, bohužel, přímý a jasný návod, každá změna v chování samozřejmě nepřináší hned informaci o ohrožení života. Stejně tak jako každá myšlenka na sebevraždu nekončí dokonanou sebevraždou. Jde hlavně o to, že pozorujeme na nám blízkém člověku určité změny,“ řekla v rozhovoru pro redakci eXtra.cz vedoucí chatovací služby na Lince bezpečí Tereza Morysková.

Právě ve chvílích, kdy s blízkým člověkem mluvíme a jsme s ním v kontaktu, si můžeme těchto změn všimnout. „I úzkost mívá své projevy, emoce se také mohou projevovat i navenek. Je moc cenné se na samotné emoce ptát, a pokud nám o nich náš blízký řekne, tak je přijmout,“ doplnila.

Doporučené video: Pieta u filozofické fakulty: KvalitaAuto 720p

Podle Moryskové je pak důležité emoce nezlehčovat. Ničemu to prý nepomůže. „Nemusíme emocím druhých rozumět ani přesně vědět, o čem nám náš blízký povídá. Je však důležité přijmout, že on to právě takhle cítí, a dát mu prostor o svých pocitech mluvit. Můžeme ho ujistit, že jsme tady pro něj, a ptát se, jak můžeme pomoci,“ vysvětlila.

V situacích, kdy je člověk v ohrožení života, je namístě dostat se co nejdříve k odborné pomoci. „Přivolat záchrannou službu na čísle 155, doprovodit na příjem psychiatrické nemocnice nebo do krizového centra. Většina krizových center je ambulantní, některá však fungují v nonstop provozu a poskytují i krizová lůžka. Ve všech případech jde o místo, kde se člověk v krizi setká s psychiatrem, psychologem či jiným odborníkem na duševní zdraví a společně mohou vyhodnotit vhodnost a nutnost dalšího postupu,“ apelovala Morysková.

V rámci prvních kroků a hledání, kam se nejprve obrátit, mohou pomoci také krizoví interventi na linkách důvěry. „Mohou provést člověka náročnou situací, pracovat s ním na zklidnění a pomoci naplánovat další návazné kroky k zajištění bezpečí a pomoci,“ popsala pracovnice Linky bezpečí.

Některým sebevraždám se předejít nedá

Jsou však i případy, kdy se sebevraždě předejít nedá. Jde o takzvané bilanční sebevraždy. „Člověk si to v těchto případech důkladně připraví. Uvažuje o tom dlouhé měsíce nebo roky, načítá si informace, zvažuje způsoby, uspořádává si své soukromé věci, což je signál, který může okolí zachytit. Ale obvykle o tom nedá dopředu nikomu vědět. Vždycky tam bude nějaké procento lidí, které nejde zachránit. Protože to mají tak dobře připravené, že se to to okolí dozví až ve chvíli, kdy už je po smrti,“ vysvětlila Hermánková.

A co vzkázaly odbornice lidem, kteří mají sebevražedné myšlenky? Aby tito lidé nebyli se svými myšlenkami sami a neváhali se obrátit na své blízké či zkusili jednotlivé poradny či krizová centra. „Jediný vzkaz, hlavně s tím nezůstávat sám. Najít člověka, kterému aspoň trochu věřím a nějak to s ním probrat. Opravdu o tom mluvit. Protože jakmile s tím člověk zůstane sám, je velká šance, že ho to přemůže,“ řekla Hermánková.

„Není v žádném případě slabostí říct si o pomoc, naopak. Možnosti pomoci a podpory existují, jen může být nesmírně těžké je vidět, když je člověku těžko. A proto by člověk neměl zůstávat na svá trápení sám,“ dodala Morysková.

Pokud Vy nebo Vaši blízcí procházíte těžkým životním obdobím, neváhejte si říct o pomoc. Kam se můžete obrátit?

Linka bezpečí: Linka je určena pro děti a studenty do 26 let. Funguje nonstop na telefonním čísle 116 111, je anonymní a zdarma. Na webu Linky bezpečí je k dispozici také chat – denně v čase od 9. do 13. a od 15. do 19. hodiny.

Linka první psychické pomoci: Krizová linka pro dospělé, která pomáhá najít východisko ze situací, které momentálně nejsou lidé schopni zvládat sami. Funguje nonstop a anonymně na lince 116 123.

Další odkazy a kontakty na jednotlivé porady a krizová centra naleznete také na webu Sebevraždy.cz.