KOMENTÁŘ: Gratulace Slovákům. Sami si s Čaputovou vyštvali jednoho z mála slušných a moderních politiků
Zuzana Čaputová nebude obhajovat svůj prezidentský mandát. Tato jediná zpráva šokovala nejen na Slovensku, ale i v České republice a řadě dalších zemí. Vždy elegantní, laskavá a empatická dáma totiž byla s nepříliš velkou nadsázkou posledním majákem naděje v zemi, nad níž se čím dál víc stahují mračna. A to ať už v podobě znovu sílícího Roberta Fica, nebo třeba ruské dezinformační kampaně, která na Slovensku v posledních měsících slaví znepokojivé úspěchy. Rozhodnutí Čaputové je bohužel výsledkem nejen zmíněných tlaků, kterým naši sousedé podléhají.
"Mám za sebou čtyři profesionálně i lidsky nejtěžší roky svého života a čeká mě pátý, který pravděpodobně nebude o nic lehčí. Všichni víme, že poslední čtyři roky byly spojeny s mnoha krizemi, covidem, válkou na Ukrajině, energetickou krizí, rekordní inflací. Vykonávala jsem mandát se čtyřmi vládami za čtyři roky a na podzim jmenuji pátou," odůvodnila Zuzana Čaputová své rozhodnutí neobhajovat prezidentský mandát. Zejména pak poslední věta, v níž zmiňuje neustálý kolotoč vlád, je všeříkající. Ne však ta nejpodstatnější.
To až mezi řádky prezidentčina vyjádření se skrývají pravé důvody, kvůli kterým ztratila chuť pokračovat v nejvyšší reprezentaci Slovenska. Ve velmi emotivním textu, zveřejněném prakticky ve všech médiích a na sociálních sítích, je totiž cítit frustrace a odevzdání. Čaputová mimo jiné zmiňuje "nedostatek sil vykonávat mandát ještě dalších šest let", rozhodně tím ale nemá na mysli ty fyzické, jako spíš psychické. Již od svého nástupu do funkce totiž čelí osobním útokům nejen té části voličů, kteří si ji za hlavu státu nevybrali, ale i politiků. Mezi nimi pak vyčnívá zejména Robert Fico.
Čaputová čelí výhrůžkám a nadávkám
Někdejší premiér už se zdál být odstavený od moci po kauze nájemné vraždy Jána Kuciaka, kdo však ale sleduje sousední politiku delší dobu, jistě ví, že Fico svou moc nikdy úplně neztratil. Zejména v posledních letech a měsících naopak mohutně posiluje, zejména v důsledku kolabujících slovenských vlád. Svou kampaň si ale také buduje na osobních útocích vůči Čaputové. To, jakým způsobem se o ní vyjadřuje v médiích, by ve zdravém politickém prostředí nikdy nemohlo projít. Jemu to ale prochází a bohužel velké množství lidí mu na to ochotně skáče.
Čaputová tak zejména v posledních měsících (ale nic si nenalhávejme, dělo se to celou dobu) čelí odporným výhrůžkám toho nejhrubšího zrna. Ušetřena nezůstala ani její rodina, například dcera, která nemá s politikou maminky vůbec nic společného. I ji si brali do úst voliči. Co je však zarážející, je fakt, že nejednou tak učinili i slovenští politici. Co se týče urážek na adresu prezidentky, nic není výmluvnější než pohled do komentářů pod příspěvkem Čaputové, v němž odůvodňuje svůj konec. Slova jako prostitutka, kráva či dě*ka patří k těm méně vulgárním.
Osobní útoky Roberta Fica i ruský vliv
Ano, takové věci se dějí i v Česku, výhrůžky dostala i neúspěšná prezidentská kandidátka Danuše Nerudová, nehezkých slov se samozřejmě dočkal i Petr Pavel a mnozí další politici. V celkovém kontextu ale šlo o ojedinělé výlevy, byť ve společnosti naprosto nepřípustné a odsouzeníhodné. V případě slovenské hlavy státu za tím ale stojí zejména politici v čele s Ficem. Ten ji například otevřeně nazývá Sorosovým dítětem či americkou agentkou. Dokonce ji označil jako psychicky narušenou. Ano, taková je současná politická etika na Slovensku.
Právě Ficova slova cílí na tu část veřejnosti, která podléhá dezinformačním narativům, jež můžeme pozorovat i v Česku - George Soros, americký vliv a podobně. Jenže zatímco v Česku těmto hoaxům věří naštěstí jen malý zlomek, byť umí být často velmi hlasitý, na Slovensku to byla loni podle průzkumů až pětina obyvatel. Už tak alarmující číslo údajně ještě vzrostlo letos. Co za tím stojí? Zejména vliv ruské dezinformační kampaně, která na Slovensku slaví velké úspěchy. Dokazuje to nejen to, že podpora členství NATO klesla ze 72 % na 58 %, ale i třeba to, že většina slovenských obyvatel nepřipisuje hlavní zodpovědnost za válku na Ukrajině Rusku, nýbrž Západu.
Čelí toxickému prostředí
Čaputová tak roky působila v neuvěřitelně těžkém a toxickém prostředí, o němž se v prvních řádcích svého vyjádření zmiňuje a jež ji psychicky zdeptalo. Skoro to působí, jako by ztratila víru, a pokud se tak stalo, nikdo ji z toho nemůže vinit. Ano, jako silná politička by to podle mnohých měla ustát, jenže při pohledu na to, v jakém prostředí působila, kolik lidí se stavělo proti ní a jakým způsobem, dá se pak tvrdit, že tohle by nechtěl dělat opravdu nikdo.
Přestože je rozhodnutí Čaputové pochopitelné, při pohledu na jména (vyjma Ivana Korčoka), která vyvstávají z nabídky nových kandidátů na prezidentský mandát, si myslím, že měla setrvat a pokusit se o znovuzvolení. Už jen proto, že je pro mnohé symbolem naděje na lepší zítřek, který však nyní těžkým rozhodnutím uvadá. Čaputová je jednoznačně prozápadní a proevropskou političkou, rozhodně však nepatří ke slepým přikyvovačům, jak jí někteří mylně vyčítají. Ano, jako každý člověk se ani ona nevyhnula chybám, jenže v celkovém součtu jsou převážené pozitivními věcmi.
Koncem Čaputové utrpí i menšiny
Slovenská prezidentka je političkou moderní doby a bojuje za práva všech. Zejména LGBT komunita v ní měla silnou oporu, jako v jednom z mála slovenských politiků. Homofobie je totiž u našich sousedů stále silně zakořeněná a v mnoha ohledech se v tomto tématu Slováci ubírají cestou Maďarska. A byť to je u lidí nepopulární, Čaputová se menšiny přesto zastává. Ví, že jí to body nepřinese, ale ví, že je to správné, a proto tak činí. To by mělo mluvit za vše. Nemluvě o dalších vlastnostech, pro které sklízí obdiv po celém světě - elegance, empatie, nadhled.
O to vše nyní pravděpodobně Slovensko přichází a není nadsázkou napsat, že jde o poslední maják naděje. Vím, že to zní jako klišé, ale u našich východních sousedů vítězí lež a nenávist nad pravdou a láskou. Není to přitom otázka jen posledních let, jde o dlouhodobý problém, který se však nepodařilo eliminovat. A to rozhodně není dobrou vizitkou tamní společnosti. Ani Česká republika by to ale neměla brát na lehkou váhu...