KOMENTÁŘ: Kardinál Duka postojem ke znásilnění ukázal, že v čele církve stojí omezení starci
Kardinál Dominik Duka sám patří k lidem, kteří se často uchylují k využívání přísloví. Je tak dost s podivem, že se za ty dlouhé roky nenaučil možná to hlavní. Mluviti stříbro, mlčeti zlato. To by si měla hlava české církve vytesat nejen nad postel, ale i na růženec. Třeba by si to pak do budoucna lépe zapamatoval a nedopouštěl se takových excesů jako v případě, kdy se zapojil na webu Aktuálně.cz do diskuze o znásilnění. Svým omezeným pohledem, kdy se do jisté míry zastal násilníků, kteří páchají zlo na Ukrajině, shodil nejen sebe, ale i celou církev. Zase a znovu.
Celým světem a zejména Českem v posledních týdnech bouří diskuze o znásilnění. Ať už jí vyvolávají hrůzné činy, kterých se dopouštějí ruští vojáci na ukrajinských ženách, nebo nedávné úmrtí brutálně znásilněné Nely Moravcové. Je nepochybně dobře, že se toto bolestivé téma otevírá, mluví se o něm, a snad se i jednou dočkáme doby, kdy budou tyto zrůdné akty perzekuované natolik, že z moderní společnosti vymizí. Méně šťastné je, že se do diskuze zapojují i lidé, kteří svými názory uvízli v minulosti, jako například kardinál Dominik Duka.
Ten ve svém komentáři pro Aktuálně.cz přemítal nad znásilněními páchanými na Ukrajině a překvapivě se do jisté míry zastal ruských vojáků. "Musí být přihlédnuto, že pachatel, příslušník ozbrojených sil, je často také obětí těch nejsilnějších emocí a vášní, kdy hrůza z boje, strach a nenávist ho přivádí doopravdy až k úrovni jakéhosi amoku," uvedl Duka s tím, že to neznamená, že je voják omluven a že by měl být zbaven zodpovědnosti. Tento výrok namíchl velkou část společnosti, čemuž se nelze divit, byť pro něj mám jisté pochopení.
Duka se totiž snažil říci, že zodpovědný není jen ruský voják, ale i jeho velitel, který ho nutí plenit a zabíjet. V tom má duchovní představitel naprostou pravdu, avšak svůj pohled formuloval tak nešikovně a nešťastně, že se zkrátka nemohl vyhnout kritice. Duka by si také neměl nalhávat, že všichni, kteří na Ukrajině znásilňují, to dělají z toho důvodu, že podléhají brutálnímu prostředí. Zcela nepochybně jsou totiž muži, kteří si v takových podmínkách libují a válka je pro ně požehnáním. V takovém případě není pochopení na místě. A i kdyby vojáci podlehli onomu zmíněnému tlaku, jaký Duka zmínil, nemělo by na to být pohlíženo jako na polehčující okolnost. Nikdy a nikde.
Co se mi však zdá mnohem horší než Dukovo neobratné vyjádření, je fakt, že i nadále bojuje proti "pilulkám po". Byť se takový postoj dá pochopit v případě běžného sexu, v případě znásilnění absolutně nikoli. Arcibiskup ve svém komentáři poukazuje na posvátnost života, otázku odpuštění i vyšší principy. Vysvětlujte to ale ženě, které ruský voják zastřelil před zraky manžela i se zbytkem rodiny a ji samotnou znásilnil, z čehož by mělo vzejít dítě. Přimějte ji onoho potomka milovat, byť za nic nemůže, ale nevědomky své matce každým dnem připomíná děsivé trauma. Nakonec z toho vzejde ještě více bolesti.
Houkadla jako starobylá tradice
Sám Duka říká, že se setkal s desítkou žen, které zažily trauma na základě potratu po znásilnění. I proto odsuzuje pilulky po. "Ptám se, nenastoupí pak takové řešení v životě těchto žen, jejichž mateřství bylo již na samém počátku zasaženo dvojím traumatickým zásahem, jako nové trauma? Nepopírejme, že neexistuje postpotratové trauma," píše Duka. Zapomněl se ale zeptat sám sebe, zda neexistuje větší procento žen, kterým se po užití pilulek ulevilo. Nemluvě o tom, že jejich užitím nedochází k potratu.
Pilulka totiž není schopna přerušit probíhající těhotenství, ale slouží jako postkoitální antikoncepce. Tento fakt ale Duka nejspíš účelově ignoroval, čímž ukázal, že svou omezeností patří do minulosti. Ostatně podporuje také Hnutí pro život, které bojuje proti užívání pilulek a nedávno se proslavilo výrokem, že Ukrajinkám doporučuje houkadla, díky kterým se ubrání znásilnění. Nezlobte se na mě, ale dovede si někdo příčetný představit, že ruský voják s kalašnikovem uteče před ženou, která ho vytroubí houkadlem? K tomu se mimochodem Duka také vyjádřil a označil to jako starobylou tradici. Názor si udělejte sami.
Věřím, že pražský arcibiskup, který už před necelými čtyřmi roky podal kanonickou rezignaci, ale papež ho ve funkci stále drží, svůj komentář nemyslel zle. Sám uvádí, že nepsal článek, "aby odsuzoval, ale naopak aby ukázal, jakou bolest působí zločin, kterým znásilnění je, a to především jako válečný zločin." Jenže ve své krátkozrakosti a jisté tvrdohlavosti ublížil sám sobě, už tak v Česku skomírající církvi a hlavně ženám, které znásilnění na vlastní kůži zažily. Holt prostě mlčeti zlato.