OBRAZEM Nejhorší místa na Ruskem napadené Ukrajině: Panelák smrti i pětimetrový kráter mezi dvěma půlkami domu
Reportéři eXtra.cz se vydali na Ukrajinu. Když si celý svět připomínal smutné druhé výročí, kdy sousední Rusko agresivně vtrhlo do země a zahájilo ničím nevyprovokovaný vojenský útok, jsme se několikrát přiblížili k frontě a ve východní části země viděli místa, kde na Ukrajince ruský teror dopadl nejhůře, jak mohl. Zemřelo tam mnoho nevinných lidí. V dnešním článku se podíváme na smutný přehled nejhorších činů, na jejichž místa se reportéři vydali.
Ukrajina se už přes dva roky statečně brání ruské invazi. Režim Vladimira Putina vtrhl na Ukrajinu v únoru 2022 a z původně plánované několikadenní operace, při níž měla vojska na příkaz ruského prezidenta obsadit hlavní město Kyjev a sesadit tamní politiky, se stala vleklá válka s tisíci civilních obětí. Rusko nyní okupuje přibližně pětinu území Ukrajiny a invazí trpí celá země. Jsou ale místa, kde se podepsala více než jinde.
Hroza
Vesnice Hroza je asi na půli cesty z Charkova do Kupjansku. Až do minulého roku to byla jen málo známá vesnice poblíž fronty, ale kvůli ruskému útoku, který tam během ceremonie za zemřelé vojáky zabil dalších 59 lidí, se stala dějištěm nejhoršího jednorázového útoku na civilisty od začátku války. Hledání místa, kde se tragédie stala, nám nějakou dobu trvalo. Z kavárny, kde se ceremonie odehrála, totiž nezbylo absolutně nic. Na blízkém dětském hřišti ji připomíná jen pietní místo a základová deska domu. Trosky kavárny dodnes visí i na okolních stromech. Na hřbitově hrají pestrými barvami desítky čerstvých hrobů. Spojuje je minimálně jedna věc – datum úmrtí je pátého října minulého roku.
Stepnohirsk
Stepnohirsk je malé městečko v Záporožské oblasti, je na dohled od Rusy zničené přehrady Nová Kachovka. Byly v něm obchody, základní škola, komunitní centrum i paneláková sídliště. To vše se velmi rychle proměnilo v město duchů. Ačkoli ve Stepnohirsku nejsou žádné vojenské jednotky ani továrny či jiné strategické cíle, takřka po celou dobu války jsou tamní lidé vystaveni drtivému ruskému ostřelování. Paneláky mají do jednoho v lepším případě vymlácená okna od tlakových vln, v tom horším chybějí i celá patra. Rodinné domky jsou na tom podobně, zdi ve směru k frontě jsou často probořené, stejně tak i střechy. Ulice, plechové ploty i stromy brázdí rýhy po šrapnelech. Byly dny, kdy Rusové bombardovali oblast denně. Úřady vyhlásily pro obyvatele nucenou evakuaci, přesto se několik místních rozhodlo zůstat.
Panelák smrti v Dnipru
Možná si ještě vybavíte známou fotografii sídliště, uprostřed něhož je obří díra po explozi, která poničila či přímo vymazala z povrchu zemského přibližně dvě stovky bytů. Jedná se o dům číslo 118, který stál v ulici Nábřeží vítězství. Právě na něj dopadla v sobotu 14. ledna masivní jedenáctimetrová raketa, která napáchala děsivou spoušť. Co neskončilo v troskách, to pohltily plameny.
Celkem si útok vyžádal 46 mrtvých, z toho 6 dětí, přes 80 zraněných a 11 lidí se dodnes pohřešuje – nezbylo po nich totiž nic, podle čeho by je mohly úřady identifikovat. I rok po tragédii vypadá místo prakticky stejně. Jen místo neštěstí obehnal zelený plechový plot a zmizela velká část sutin. Doteď ale kolemjdoucí vidí ledničky, sporáky či části kuchyňských linek, jak stojí na posledním metru zničené podlahy.
Rozstřílené domy v Izjumu
Symbolem Izjumu se staly dva paneláky, které Rusové zasáhli dávno poté, co z města odešli, devátého března minulého roku. Zemřelo v nich kolem padesáti lidí, okupanti údajně použili munici s červeným fosforem a oba paneláky i s lidmi uvnitř prostě těžkými zbraněmi rozstříleli vejpůl. Domy jsou v troskách, přesto se dá vejít dovnitř. Na to, co vidíme uvnitř, se ale prostě nedá připravit. Některé byty jsou sice vyklizené, některé ale zůstaly přesně tak, jak byly v den bombardování.
Nejhorší je, když člověk vejde do dětských pokojů. Jeden z nich je kompletně vybavený růžovým nábytkem a každá holčička po celém světě by za něj dala cokoli. Ta, které patřil, však už není mezi živými. Ač se člověk snaží zachovat klid a myslí si, že už viděl mnohé, tady se to prostě nedá. Mezi dvěma půlkami domu je pětimetrový kráter. Rusové nepřestali pálit, dokud z domu ještě něco zbylo.
Sídliště Saltivka v Charkově
Půl milionu lidí. Přibližně tolik obývalo před ruskou invazí obrovské sídliště Saltivka v Charkově. Kdysi to bylo největší sídliště v bývalém Sovětském svazu. Nejtěžší zásahy schytaly zejména první budovy na okraji města. Na první pohled je patrné, že Rusové oblast nemilosrdně ostřelovali. V panelácích často zeje nejedna díra, která odhaluje, že zásah prakticky ihned zničil i několik bytů naráz. Jiným domům kompletně chybějí horní patra, dalším celá boční stěna, po níž zůstaly jen obnažené interiéry. Tedy pokud se nezřítily podlahy. V době útoků, respektive bitvy o Charkov, přitom v některých bytech zůstali civilisté.
Související články
Kontroverzní názor Filipa Turka. Opřel se do Zelenského a volá po míru s Ruskem i za cenu postoupeného území
REPORTÁŽ: Kupjansk se drží z posledních sil, zkáza v Izjumu je strašlivá. Po nájezdu Rusů zbyla z dětských pokojíčků jen torza
REPORTÁŽ: Dvě tváře Charkova, který neuhnul Rusku: Na jihu život běží dál, sever byl srovnán se zemí
Válka na Ukrajině obrazem: Dnipro je poslední velké město před frontou, boj je tu cítit na každém kroku
