Od vraždy Anežky Hrůzové uplynulo 124 let: Zločin zvedl ze židle i prezidenta Masaryka

Když se devatenáctiletá Anežka Hrůzová vracela 29. března 1899 z práce domů, napadl ji na mýtině neznámý násilník. Dosud neznámý muž připravil dívku o život úderem do hlavy holí a následným uškrcením a podřezáním hrdla, informují na svých stránkách Česká televize a portál Aktuálně.

Lidé začali věřit, že šlo o "rituální vraždu". Dívka totiž zemřela o Velikonocích, na které ten rok připadl židovský svátek pesach. Tento nesmysl navíc podpořila pitevní zpráva, která tvrdila, že množství nalezené krve na místě činu neodpovídalo tomu, kolik jí musela ztratit. Všechny tyto faktory dohromady zvedly největší vlnu antisemitismu na českém území, jaká se během 19. století objevila.

Za její vraždu byl nakonec zatčen rakouský Žid Leopold Hilsner, místní prosťáček a příležitostný žebrák. Hilsner byl obviněn z vraždy Hrůzové, protože při jeho výslechu se objevila celá řada nesrovnalostí. Pozůstalí navíc vypověděli, že se ho Anežka bála, protože ji několikrát sledoval cestou z práce domů.

HILSNERIÁDA

122 let od podivné vraždy švadlenky Anežky Hrůzové: Byl Leopold Hilsner vrah, nebo oběť?

T. G. Masaryk byl na straně Hilsnera

Proces s Hilsnerem začal v září 1899 v Kutné Hoře. Během procesu vyšlo najevo, že Hilsner lhal o svém alibi, navíc byl podle svědků krátce před vraždou poblíž místa činu a poté se šel převléci. Nejničivější důkaz byl ten, že se na jeho kalhotách našla krev. Podle tehdejších odborníků se jednalo o lidskou krev, ačkoli to nijak neprokázali.

Údajný vrah byl nakonec v září téhož roku odsouzen k trestu smrti. I když byl tento rozsudek v dubnu 1900 zrušen, následně byl Hilsner přesto v píseckém stání odsouzen. Tentokrát ne k trestu smrti, nýbrž k doživotnímu vězení. Vždy na základě nepřímých důkazů.

Do procesu s Hilsnerem vstoupil i bývalý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, tehdy ještě mladý profesor vysoké školy, který vydal brožuru s názvem Nutnost revidovati proces polenský. Ve spise kritizuje vyšetřování i postup soudu, zároveň usiloval o revizi procesu. Samotná teorie "rituální vraždy" mu připadala nesprávná a snažil se ji zpochybnit. Šlo mu hlavně o spravedlivý proces a co nejpřesnější vyšetření případu.

Milost Hilsnerovi

Ačkoli se Masaryk spolu s dalšími intelektuály snažili o obnovu procesu, ta byla zamítnuta. Milost Hilsnerovi udělil až císař Karel I. v březnu 1918, po téměř 20 letech. Zbytek života strávil Hilsner pod cizím jménem ve Vídni, kde mu byla vyplácena finanční podpora prezidenta Masaryka. Hilsner pak zemřel v lednu 1928. Pravděpodobnou příčinou jeho úmrtí byla rakovina tlustého střeva. Podle České televize se dosud nepodařilo spolehlivě objasnit, kdo byl skutečným vrahem nešťastné mladé dívky.

+ Další fotografie