Pracovnice z Člověka v tísni o děsivé situaci v Afghánistánu: 20 milionů lidí o hladu a potoky slz

Naďa Aliová působí v Člověku v tísni už od roku 2011. Nejprve spolupracovala na českém vzdělávacím programu využívajícím dokumenty a další audiovizuální prostředky ve výuce. Cílem projektu je podpořit v dětech zájem o dění kolem sebe, otevřenost a schopnost kritického myšlení. Práce s aktivními mladými lidmi ji velmi bavila, ale vždy ji více lákala práce v mezinárodním prostředí. Po třech letech se proto přesunula do humanitární a rozvojové sekce a vyjela na svou první misi.

Její první dlouhodobější zkušenost je z Iráku. Od té doby byla pracovně v několika dalších zemích – v Myanmaru, Kambodži, Turecku a naposledy v Afghánistánu. To už se ale jednalo o kratší výjezdy v délce maximálně do měsíce v kuse. Na dlouhodobé mise už vzhledem ke své rodinné situaci nejezdí. „Mám dvě malé děti, ale kdo ví, třeba někam vyjedeme všichni spolu,“ řekla na úvod rozhovoru pro eXtra.cz Aliová.

Týdny lidé žili o chlebu a čaji

Nejdelší dobu strávila Aliová v Afghánistánu. Nemohli jsme se tedy nezeptat, jaká je tamní situace v poslední době. „Velmi špatná, i když z médií už o Afghánistánu skoro neslyšíme. Mnoho úspěchů, kterých země dosáhla díky mezinárodní pomoci v posledních dvou dekádách, se rychle ztrácí. Afghánistán se po nástupu Tálibánu k moci propadl do hluboké ekonomické krize, která na obyvatelstvo drtivě dopadá. Už tak chudá země byla odříznutá od bankovního systému i zahraniční rozvojové pomoci, která pokrývala 75 % všech veřejných výdajů,“ vysvětluje Aliová a dodává, že podle odhadů dvě třetiny Afghánců potřebují humanitární pomoc, skoro polovina čtyřicetimilionové země trpí hladem.

Zemětřesení

Afghánistán zasáhlo silné zemětřesení: V troskách budov zemřelo více než 250 lidí

„Setkala jsem se s lidmi, kteří před tím, než jsme je podpořili, žili dlouhé týdny jen o chlebu a čaji. Kromě toho tu velmi často dochází k přírodním katastrofám, které jsou ještě zesíleny vlivem klimatických změn. Výrazně se zhoršila i situace žen, které jsou restrikcemi vládnoucího režimu systematicky vymazávány z veřejného prostoru.“ Co se zlepšilo, je však bezpečnostní situace. „Po dlouhých letech ozbrojeného konfliktu pro řadu místních velká úleva.“

U tématu války jsme se ještě během rozhovoru zastavili. Jak probíhá humanitární pomoc v zemích, kde zuří krvavé boje? „Jednoduché to není, ale pracujeme v mnoha náročných kontextech a naučili jsme se v nich celkem dobře fungovat. Navíc obvykle nebýváme přímo v oblastech, kde se aktivně bojuje. Priorita je zajištění bezpečnosti našich zaměstnanců i těch, kterým poskytujeme pomoc. Máme striktní bezpečnostní pravidla, která jsou závazná pro všechny zaměstnance v dané zemi,“ vysvětluje pracovnice a doplňuje, že jsou v týmech lidé, jejichž prací je sledování bezpečnostní situace. Důležitá je také spolupráce a sdílení informací s dalšími organizacemi a s místními aktéry. To vše nám pomáhá situaci průběžně vyhodnocovat a přijímat opatření, která rizika snižují. Nedílnou součástí zajišťování bezpečnosti je i budování vztahů a důvěry s komunitami, ve kterých působí.

Tráví tedy lidé na misích hodně času s místními? „Velmi záleží na tom, s jakou agendou tam jedou. To může být velmi různorodé – od seznámení se s týmem a projekty přes jednání s partnery a vymýšlení nových projektů po zástup za kolegu, který je na dovolené. V Afghánistánu jsem byla poprvé, takže jsem cestu využila hlavně k tomu, abych lépe porozuměla tamní situaci a abych objela místa, kde pracujeme. Při té příležitosti jsem měla možnost mluvit jak s našimi místními zaměstnanci, tak s lidmi, kterým pomáháme. Perspektiva místních obyvatel je v práci, kterou děláme, velmi důležitá. Mně ta cesta umožnila pochopit, s jakými problémy se tu lidé potýkají, a o to lépe teď můžu podporovat afghánskou misi z naší centrály v Praze.“

Tálibán

Kruté tresty přicházejí: Tálibán bude v Afghánistánu popravovat a za krádeže sekat ruce

Tálibán vzal lidem budoucnost

Za ta léta na misích se člověk setká se spoustou lidí, jejichž příběh vám zůstane už navždy v paměti. Jeden z mnoha takových nám povyprávěla i Aliová. Velmi silně na ni zapůsobilo setkání s mladou Afghánkou jménem Sana, která pracovala pro organizaci jako učitelka v jedné komunitní třídě pro děti, které nemohou z různých důvodů chodit do klasické školy a tady mají alespoň šanci naučit se číst, psát a počítat. „Sana neměla pedagogické vzdělání, říkala mi, že studovala práva, než Tálibán zakázal ženám studovat na univerzitách (v prosinci loňského roku). Nechtěla sedět doma s rukama v klíně a ve výuce chudých dětí našla nový smysl. Když jsem se jí ale ptala, jaké je její přání do budoucna, odpověděla, že víru ve svou budoucnost v zemi, kde nemůže ani dokončit studia, ztratila. Měla zakrytou tvář a slzy v očích. Té dívce bylo sotva 20 let, celý svůj dosavadní život prožila v přesvědčení, že může v životě něčeho dosáhnout, když si za tím půjde, ale přišel Tálibán a o všechny plány, které měla, ji připravil.“

I když Aliová věděla, že je situace pro ženy v této zemi velmi těžká, slyšet to z úst mladé ženy, která má celý život před sebou, bylo zdrcující. „To nesmyslné mrhání nadějemi a potenciálem poloviny obyvatelstva. Než jsem se se Sanou rozloučila, sundala ze zápěstí náramek a dala mi ho s tím, že si ho musím vzít, abych na ni nezapomněla. Myslím, že nezapomenu…Náramek pořád mám a připomíná mi, že bych měla být vděčná, že já i moje malá dcerka máme štěstí, že žijeme v zemi, kde máme svobodu žít svůj život a naplňovat své ambice.“

Důležitý je respekt

Aliová působila v řadě muslimských zemích, ona sama se však o Blízký východ vždy zajímala, a tak věděla, do čeho jde. „Větší kulturní šok bych asi měla na našich afrických misích. Pravda ale je, že v Afghánistánu mě třeba zarazilo, že na ulici bylo vidět jen minimum žen. A když už, většina z nich byla zcela zahalená.“

Přece jen, nebylo pro Evropanku těžké respektovat tamní kulturní pravidla? „Respektování kulturních pravidel je součástí naší práce. Je to nutná podmínka toho, aby nás místní lidé – autority i ti, kterým pomáháme, přijímali. A je to i otázka bezpečnosti – vždy je lepší svým chováním nebo stylem oblékání nepřitahovat zbytečnou pozornost, byť nemusí být zrovna příjemné mít na sobě celý den v terénu černý hábit, když je 40 stupňů. Teď mluvím o Afghánistánu – pravidla napříč misemi v muslimských zemích (i jednotlivých oblastech v rámci těchto zemí) se mohou lišit,“ říká Aliová, která se naštěstí nikdy nedostala do problémů.

Míst, kde lidé trpí, je spousta. Podle čeho tedy Člověk v tísni vybírá země, ve kterých pracuje? „Ve většině zemí, kde pracujeme, působíme už mnoho let s našimi humanitárními nebo rozvojovými programy. Když v těchto zemích vypukne nějaká další krize, jsme v pozici, kdy na ni můžeme celkem snadno a rychle zareagovat. Pokud se nějaká katastrofa přihodí v zemi, kde nepracujeme, rozhodujeme se podle mnoha kritérií, např. jak velká je to krize, jak velké jsou potřeby a naše kapacity zasáhnout, ale samozřejmě i podle toho, zda by byla naše přítomnost a pomoc na místě efektivní,“ říká humanitární pracovnice a dodává, že častou alternativou je podpora jiných organizací, které na místě už působí.

zahraničí

Vypíchli mi oči a chtěli hodit zvířatům: Žena z Afghánistánu popsala krutou nadvládu Tálibánu

Češi jsou štědří

Do pomoci se může zapojit každý. Před Vánoci se například ve společnosti skloňuje kampaň Skutečný dárek, který mohou lidé zakoupit na charitativním e-shopu. Kromě školních pomůcek mohou zájemci darovat i živé zvíře. „Ano, ve výběru máme například kuřata, rybu nebo krávu. Není to ale tak, že bychom zvířata nakupovali tady v České republice a převáželi je složitě do zemí, kde pracujeme. Vše nakupujeme lokálně. Je to levnější, efektivnější a také ekologičtější,“ vysvětluje Aliová.

Za nákup jakéhokoli daru obdrží dotyčný certifikát, který pak může darovat třeba někomu pod stromeček a udělat sobě i někomu dalšímu radost tím, že pomůže dobré věci, a přesně ví, jak budou peníze využity. „Češi jsou velmi štědří. To se ukazuje nejen na této kampani, ale i v dalších sbírkách, které jsme v nedávné době spustili. Vůbec největší ohlas měla zatím sbírka SOS Ukrajina, ale velmi úspěšná byla například i sbírka na pomoc po tornádu na Moravě. Myslím, že je důležité zmínit, že i přes ekonomickou krizi objem peněz od našich pravidelných dárců neustále roste. Asi to souvisí i s tím, že nám lidé důvěřují v tom, že jejich dary dobře využijeme,“ uzavírá Aliová.

+ Další fotografie