REPORTÁŽ: Panelák hrůzy v Klášterci nad Ohří: Špína, tma a feťáci potulující se po chodbách
Letos jsme vám ukazovali několik reportáží z míst, ve kterých by většina lidí žít nechtěla - romská ghetta, problémové pražské čtvrti i vybydlené domy uprostřed sídlišť severočeských měst. To, co jsme ale zažili v Klášterci nad Ohří, jsme opravdu nečekali. Jakmile se objevily zprávy o domu hrůzy na zdejším sídlišti, rozhodli jsme se zjistit, co je na příbězích, které se objevily, pravda.
Když přijíždíme na sídliště v Klášterci nad Ohří, na první pohled je vůbec složité problémový panelák určit. Z dálky vypadají všechny zachovale, mají plastová okna a poměrně nové fasády. Když ale přijedeme blíže, problémový věžák poznáváme okamžitě. Ve druhém či třetím patře jsou okna černá od požárů, některá z nich jsou rozbitá, tu přes balkon visí zbytek satelitu. Pod okny stojí kontejner s obřím nepořádkem kolem. Na první pohled si ale nedokážeme představit, co nás čeká uvnitř. S exkurzí dovnitř ale ještě čekáme, chceme zjistit, jestli je to vůbec bezpečné.
Problémy začaly před lety
Mezi domem a místní večerkou po nás a našem foťáku pokukuje žena ve středních letech. Když se představujeme jako novináři, ochotně se s námi dává do řeči. "Jste tu kvůli tomu domu? Já v něm dvanáct let bydlela," říká nám energická čtyřicátnice. Dozvídáme se, že život v paneláku nebyl vždycky peklo na zemi. "Já jsem tu bydlela ráda, mám postiženou dceru a bylo tu hezké prostředí, všude blízko," svěřuje se žena s tím, že problémy začaly před několika lety. Postupně se život v paneláku stal neúnosný.
"Když se vyprázdnily první byty, začali je obsazovat feťáci a podobné existence. Začaly se šíleně zhoršovat chodby a došlo to až sem," kýve žena směrem ke vchodu do domu: "Tam se prostě musíte podívat, jinak to nepochopíte." Paní se i s rodinou odstěhovala až v listopadu. "Přestalo se svítit na chodbě a ti nad námi nás čtyřikrát vytopili. Vyrvali totiž ze zdi vanu a prostě se myli v proudu vody," říká paní s úlevným úsměvem, že něco podobného už nemusí dál snášet. Náš překvapený výraz přechází s mlčením.
Je rozhodnuto, jdeme se podívat dovnitř. Chodba, kde v obyčejném domě bývají schránky, připomíná bez legrace domy, které známe z fotografií ukrajinské fronty. Absolutní nepořádek, obrovský zápach a odpadky na každém rohu. V chodbě je absolutní tma, kterou po chvilce prořízne světlo baterky. Přichází asi padesátiletý muž, podezřívavě si nás měří, ale když zjišťuje, že nejdeme škodit, dává se s námi do řeči.
Bydlí ve čtvrtém patře. "Dva byty v našem patře by měly být prázdné, ale nejsou. V jednom jsou odpadky a ve druhém si udělali feťáci ubytovnu, samozřejmě nelegální. Naposledy jsem volal policii ve tři ráno, když se mlátili u nás na patře, policajti se báli jít i dovnitř," říká energický chlapík. Brzy to ale skončí. Kvůli otřesnému stavu se majitel paneláku rozhodl lidi vystěhovat. "Počítám, že v únoru pro nás budou mít náhradní byty," říká jeden z posledních slušných lidí, kteří v domě zůstali. Naše zvědavost neklesá, a zatímco se s pánem loučíme, míříme nahoru.
Všude je silný zápach
Na chodbách je absolutní tma a bez baterky nemá člověk šanci. Tu a tam se po chodbách mihne temná postava. Jednou potkáte osmiletého kluka s pytlíkem brambor, který jde ze školy, podruhé dva výrostky, kteří jsou z pervitinu tak vyklepaní, že nemohou mluvit, a táhnou seshora plochou televizi. Neptáme se a pokračujeme. Čekali jsme, že bude v domě zima, ale opak je pravdou. Rozbitými okny sice tu a tam cítíte průvan, ale topení v celém domě evidentně jede naplno.
V některých patrech zbyly řádně obydlené jeden, dva byty, v některých žádné. Některé jsou zanesené odpadky a výkaly, některé se používají jako dočasné varny či feťácké úkryty. Čím víc procházíme nahoru, tím je nepořádek, zápach a stísněnost horší. Většina lidí nezdraví, kouká do země a snaží se všímat si po cestě domů co nejméně věcí. Absolutně si nedokážeme představit, jak tu ten malý zbytek slušných lidí může žít - už jen cesta domů za denního světla je tu dost nepříjemné dobrodružství.
Procházíme patra a vidíme různé scény. V napůl vybydlených bytech jsou zaparkovaná dětská kola, tu se nějací lidé snaží alespoň obnovit vstupní dveře do bytu. Potkáváme několik psů, chodby jsou neskutečně znečištěné. Když ale přicházíme do posledního patra, jsme překvapeni. Zde je evidentně poslední ostrůvek těch, kteří v domě zvládají žít jako lidé, a to v celém patře. Všude jsou obří vložky ve dveřích proti zlodějům a mříže. Neuvěřitelná vůle zůstat v domě, který se stal peklem.
Obchod s chudobou
Kde je příčina toho, co se tady děje? Když obcházíme další, naprosto stejné paneláky, a nikde nevidíme, že by byla situace byť jen z několika procent podobná jako v domě hrůzy, dostáváme odpověď od muže, který poblíž venčí svého dobrmana. "Dokud tu byli cikáni z Klášterce, bylo to v pohodě. Ale pak sem začali majitelé sestěhovávat ty... nepřizpůsobivý a šlo to do kytek," popisuje chlapík nám už dobře známý scénář, který nám popisovali lidé třeba v Janově.
Panelák se má brzy zavírat, majitelé podle informací místních jednají o odkupu domu městem. To bude možná jediná šance, jak se dům hrůzy může opět proměnit v úplně normální panelák. Ten teď funguje jako jedno obrovské varování před tím, kam až může dojít obchod s chudobou.
Související články
Naděje pro pacienty s Angelmanovým syndromem: Vědci vyvíjí nový lék. Nemocná miminka může zachránit
REPORTÁŽ: Boj o panelák hrůzy v Klášterci. V pařeništi feťáků i hořelo, pořád místo okupují
Nejnebezpečnější sídliště v Ústí: Do Mojžíře nejezdí městská doprava ani taxíky. Bojí se tam vjet i rozvoz jídla
REPORTÁŽ: Nejhorší místo v Praze? Na Smíchovské nádraží nikdo dobrovolně nechodí
