Reportáž z ostřelované Ukrajiny: Civilisté na frontě nemají vodu ani plyn. Střelba je na denním pořádku

Stepnohirsk bylo před začátkem války na Ukrajině pětitisícové městečko, které leží nedaleko od Záporoží. Byly zde obchody, základní škola, komunitní centrum i paneláková sídliště. To vše se ale velmi rychle proměnilo v město duchů. Ačkoli ve Stepnohirsku nejsou žádné vojenské jednotky ani továrny či jiné strategické cíle, takřka po celou dobu války jsou místní vystaveni drtivému ruskému ostřelování.

Rusové cíleně bombardovali civilisty

Paneláky, které zde jsou, mají do jednoho v lepším případě vymlácená okna od tlakových vln, v tom horším chybí i celá patra. Rodinné domky jsou na tom podobně, zdi ve směru k frontě jsou často probořené, stejně tak i střechy. Ulice, plechové ploty i stromy brázdí rýhy po šrapnelech. Byly dny, kdy Rusové bombardovali oblast denně. Úřady tak vyhlásily nucenou evakuaci, přesto se několik místních rozhodlo zůstat.

Zprvu to byla přibližně tisícovka, s příchodem loňské zimy ale ke konci roku většina odešla. Přesto dnes zůstává několik desítek místních, kteří se brání evakuaci. Dítě ani teenagera zde nepotkáte, ve všech případech se jedná o starší lidi, většinou v důchodovém věku. Buď nemají kam odejít, jsou nemocní nebo zkrátka nechtějí opustit domy či byty, v nichž vyrostli. A to i přesto, že žijí v nelidských podmínkách.

Artilerie zní městečkem každou chvilku

Voda zde neteče už více než rok, plyn chybí místním v podstatě od začátku války. A zimy jsou zde kruté. Jak nám řekla Marija, přibližně osmdesátiletá důchodkyně, byt si vytápí přímotopem. Byly ale dny, kdy vypadla i elektřina, jelikož Rusové záměrně ničí elektrické vedení. Právě proto je rozvodna to nejcennější, co zde mají, a je obestavena pytli s písky kolem dokola. Vodu sem pak dováží dobrovolníci a záchranáři v malých cisternách. Funguje zde jediný malý obchůdek se základními potravinami. Všechny ostatní jsou poničené.

V době, kdy jsme ve městečku, z nějž je na protějším jižním kopci vidět pět kilometrů vzdálené město Kamianske, které okupují Rusové, zní sídlištěm pravidelné salvy dělostřelectva. Artilerie pálí zprava i zleva, nad hlavami místních tak denně proletí velké množství ničivých dělostřeleckých granátů. Dunivý zvuk výstřelů jsme slyšeli každých pár minut, čas od času ticho rozčísla celá ohlušující salva.

Temné vyhlídky Stepnohirsku

A byť Stepnohirsk zeje prakticky prázdnotou a již není pod dennodenním ostřelováním, čas od času Rusové vyšlou několik střel i sem. "Naposledy to bylo před pěti dny," říká Marija, která se spolu s ostatními chodí po první explozi ukrýt do sklepa. Sirény zde totiž nezní, nemá je kdo obsluhovat. Stejně by byly zřejmě k ničemu, jelikož fronta je skutečně tak blízko, že by se nestihly ani rozjet.

Jediná naděje místních je tak konec války či posun fronty dál na jih. Jenže ani na jedno či druhé to nevypadá, spíše naopak. Rusové slaví dobytí Avdijivky a jižně od Záporoží se koncentrují ruské síly. Ukrajinci tak kolem metropole připravují zákopy a chystají se na další ofenzivu okupantů. Je tedy dost možné, že za pár měsíců bude Stepnohirsk pod ruskou nadvládou nebo z něj nezbyde zhola nic.