REPORTÁŽ: Zemanova poslední pomsta novinářům. Hodiny v dešti, buranské chování a šacování psovodem
Bývalý prezident Miloš Zeman oslavil 80. narozeniny na Hluboké. Jako štáb redakce eXtra.cz jsme byli celý den na místě a s policií a ochrankou za zády jsme hovořili s příchozími hosty. Ačkoli se to může zdát jako snadná práce, ve skutečnosti jsme bojovali hned s několika věcmi: hladem, rozmary počasí i neurvalostí organizátorů a některých účastníků.
Když jsme přijeli na Hlubokou, čekalo nás hned první překvapení. Policie řekla, že parkovat v blízkosti areálu nesmíme. Zaparkovali jsme, co nejblíže to šlo, vzali s sebou vybavení a vodu a vyrazili. Kdo někdy na zámku byl, ví, že nejde o žádnou rovinku, ale musí se vyjít pěkný kopeček. Pokud to jdete jednou, možná vám to náročné nepřijde. V našem případě jsme si ale výšlap zopakovali hned několikrát.
Kontrola policejním psem
U hlavní brány před hotelem Štekl už čekal Jiří Ovčáček, bývalý mluvčí Miloše Zemana, který nás vzal do garáží. Tam jsme odevzdali veškeré věci, které zkontroloval policejní ovčák. V tu chvíli pobavil všechny přítomné jeden z fotografů, který radši hlásil, že má u sebe nůž, protože hned po fototermínu vyráží na houby. Psovod to bral s humorem.
Po očichání a mírném oslintání tašek nám dal pes zelenou a mohli jsme jít dovnitř. Po schodech jsme pak vyšli do salónku, kde čekal Zeman a kam postupně přišel slovenský premiér Robert Fico a ministr Robert Kaliňák. Všichni tři jmenovaní nám dali jasně najevo, že se s námi rozhodně bavit nebudou. Po několika minutách jsme byli vyvedeni opět ven, kde jsme čekali na hosty.
Arogance Xavera Veselého
S některými, jako například s Andrejem Babišem, jsme dělali rozhovor v běhu, s jinými u brány. Při pohledu na některé politiky nám bylo jasné, že i oni měli s kopcem problémy a dávali si čas na vydýchání.
Doporučené video: Rozhovor s Andrejem Babišem o Miloši Zemanovi
První nepříjemnost, na kterou jsme narazili, byla v podobě arogance či povýšenosti některých hostů. Zatímco třeba Jaroslav Faltýnek, Karel Havlíček nebo Alex Mynářová neměli s novináři žádný problém a ochotně odpovídali na jakékoli otázky, moderátor Luboš Xaver Veselý se choval jako buran.
Vylezl z auta s naprosto kyselým výrazem a na všechny novináře koukal jako na póvl. Během toho, co z kufru tahal klec s ptáčky, se jeden z fotografů zeptal, zda jde o kanárky. "Ne, o lišky," odpověděl arogantně Veselý, který zůstal na oslavě ani ne pět minut. Hlavně že nezapomněl na klec dát nálepku s logem své televize.
Zázemí nulové a čekání v dešti
Někteří z nás ve skrytu duše doufali, že bude vyčleněna jedna místnost jako zázemí novinářů, kde budeme moci pracovat a občerstvit se, ale to jsme se spletli. Místo toho jsme okupovali trávník před bránou, kde jsme seděli na igelitkách a čekali, co se bude dít.
Počasí zrovna také moc nepřálo, sluníčko brzy vystřídal déšť i kroupy. Na naši otázku u ochranky, zda si můžeme půjčit alespoň jeden z několika deštníků na ochranu techniky, přišlo jasné ne. "To není pro vás, ale pro hosty." Vyhodili nás i zpod malého stanu, kde stáli, s tím, že není v popisu jejich práce se o nás starat. V tu chvíli jsme byli rádi, že byl na místě košatý strom, pod který jsme se schovali.
Zimu začal střídat hlad, který někteří vyřešili donáškou pizzy z nedaleké restaurace, což pobavilo kolem stojící policii, jiní zase vyslali jednoho z týmu, aby se proběhl do bufetu. Dobrá nálada však mezi novináři přetrvávala a pracovali jsme s tím, co jsme měli.
Největší překvapení na Zemanově oslavě. Po dlouhých letech se na veřejnosti ukázal Milošův syn David
Zavření do kumbálu
Kolem páté nás opět vyzvedli a šli jsme se znovu ukázat psovodovi. Tentokrát jsme ale nezamířili opět do salónku, ale do místnosti daleko od všech, kde se skladovaly židle a chystalo se jídlo. Nemusíme ani popisovat, že z vůně jídla a následného kochání se rautem se nám sbíhaly sliny.
To byla poslední třešnička na dortu celého večera. Odklidili nás jako škodnou, která nemá na oslavě co dělat. Zatímco my začali být naštvaní z toho, že nás šoupli do kumbálu, odkud jsme nesměli vyjít, personál byl naštvaný, že tam překážíme, což nám dali pracovníci vícekrát jasně najevo.
Po téměř hodinovém čekání v malé místnosti nám přišli říci, že můžeme vstoupit do salónku se zahraničními hosty. Rozhovory však nepřipadaly v úvahu a fotografové měli jen 20 vteřin na to, aby udělali svou práci. A tím celá sláva pro nás skončila. Co si budeme povídat, bývalý prezident nikdy neměl novináře příliš v lásce, čemuž odpovídala i narozeninová oslova.