Reportéři eXtra.cz na Ukrajině: Buča vstala z mrtvých, mrazivý masový hrob i ostře hlídané ruiny Hostomelu
Obrázky z války na Ukrajině šokují svět prakticky každý den, výjevy z Buči však stále patří k těm nejděsivějším. Právě sem přibližně rok po masakru téměř 500 civilistů ruskými vojáky směřovaly kroky reportérů eXtra.cz. Ti navštívili nejen ulici, která v dubnu loňského roku rozplakala Volodymyra Zelenského, ale i masový hrob u místního kostela či nedaleké letiště v Hostomelu, kde to všechno začalo.
Poté, co jsme projeli Kyjev a rozbombardovanou Irpiň, přišla řada na Buču. Místo, které se nechvalně proslavilo pro celém světě a kde došlo k jednomu z nejděsivějších masakrů nejen samotné války na Ukrajině, ale i v historii. A takřka tematicky jsme začali den tím, že nás krátce kolem 7. hodiny ráno probudily sirény varující před hrozbou ruského náletu. Naštěstí na něj nedošlo, rozhodně nejde ale o nejpříjemnější budíček.
Ještě předtím, než naše kroky zamířily do Buči, jsme se vydali do Skybyně, malé vesničky na severovýchod od Kyjeva, kde došlo ke slavné tankové bitvě, která je ke zhlédnutí například zde. Ačkoliv obrázky z loňského jara ukazovaly zkázu, dnes vše vypadá jinak. Bitva totiž probíhala na dálnici, která je hlavním tahem na Černigov, a tak musela být kvůli dopravě urychleně opravena. Dnes tak až na pár střelami poškozených baráčků není patrné, že by se zde cokoliv odehrálo. Ostatně v celém Kyjevě a přilehlých oblastech nepotkáte jediný zničený válečný stroj. Ukrajinci je ihned stahují a železo zpracovávají pro další použití, jako třeba pro výrobu antitankových rozsocháčů.
Mrazivé stopy masakru
Zamířili jsme tedy rovnou do Buči. Cestou tam jsme opět projeli částí zničené Irpině, kde dodnes stojí desítky, ne-li stovky vybombardovaných budov. I proto jsme předpokládali, že nás v cíli bude čekat ještě horší pohled. To se ale nakonec nestalo, jelikož ve městě se už nějakou dobu pilně pracuje na nápravě škod. Zejména pak v ulici Vokzalna, odkud pochází obrázky, jež šokovaly svět. Právě zde totiž Rusové chodili dům od domu a vraždili či mučili a znásilňovali místní. V ulici tehdy nezůstal kámen na kameni a pohled na ni rozplakal loni v dubnu i prezidenta Volodymyra Zelenského.
Dnes však místo vypadá jinak, jelikož jsou zde desítky řemeslníků, kteří usilovně pracují na obnově čtvrti. Vyrostlo zde tak mnoho nových baráčků, a ty, které nebylo potřeba strhnout, se dočkaly rozsáhlých oprav. I přes to, co zde místní zažili, se rozhodli zůstat. Ostatně v drtivé většině jde o staré lidi, kdy babičky dohlíží na to, jak jim řemeslníci opravují domy. Že zde došlo k masakru, tak připomínají už jen obrovské díry v plotech, které svědčí o tom, že Rusové ulici projeli v obrněném vozidle a kulometem, zřejmě ráže .50, bezhlavě pálili do domů.
Masový hrob lidé stále navštěvujíeXtra.cz na Ukrajině
Náš tým zpravodajů se vydal na Ukrajinu, kde již přes rok zuří válka. Fotoreportér Jiří Masojídek a reportér Jiří Charvát během své cesty navštíví Kyjev, Hostomel, Irpiň a Buču. Zmapují každodenní život místních, dopady ruské agrese na zmíněná města a celkovou atmosféru.
Všechny články najdete zde.
eXtra.cz na Ukrajině
Náš tým zpravodajů se vydal na Ukrajinu, kde již přes rok zuří válka. Fotoreportér Jiří Masojídek a reportér Jiří Charvát během své cesty navštíví Kyjev, Hostomel, Irpiň a Buču. Zmapují každodenní život místních, dopady ruské agrese na zmíněná města a celkovou atmosféru.
Všechny články najdete zde.
Nikdo z místních neměl chuť na hrozivé události vzpomínat a na naše prosby o rozhovor jen kroutili hlavou. Nelze se tomu však divit... Zamířili jsme tak na další místo, z něhož dodnes mrazí. A tím je pravoslavný kostel svatého Ondřeje. Právě zde Rusové vytvořili masový hrob, v němž se snažili zbavit důkazů o jejich zvěrstvech. Dnes už jsou těla dávno exhumovaná a řádně pohřbená na místním hřbitově. Na masový hrob už jen odkazuje skromný památník s květinami a plyšáky, na nějž někdo přidal i českou vlajku. Lidé sem ale stále chodí vzpomínat na své blízké, o čemž jsme se mohli přesvědčit.
Od kostela jsme pak zamířili na nedaleký hřbitov, na němž vyrostly desítky nových hrobů. Prakticky ve všech leží těla padlých vojáků. Některým bylo sotva 20 let, když padli při obraně. Je zde i jednašedesátiletý pilot Mykhailo Matyushenko, který se z výslužby vrátil do armády, aby pomohl bránit vlast. O jeho hrdinné smrti psala mnohá ukrajinská média.
Zničený Hostomel
Matyushenko se údajně učil létat na nedalekém letišti v Hostomelu, kam jsme zamířili krátce po návštěvě hřbitova. Právě v malém městečku to všechno začalo, když zde dopadli ruští výsadkáři. V prvních hodinách a dnech války zde probíhaly tvrdé boje a Ukrajincům se nakonec podařilo zvítězit, byť samotné letiště skončilo v troskách, stejně jako ukrajinský klenot a největší nákladní letadlo na světě Antonov AN-225 zvaný Mrija.
Dnes se pracuje na jeho opravě, stejně jako na obnově oblasti, která je plná vybombardovaných domů a spálených aut. Prakticky každá budova i plot nese díry po kulkách, některá vrata se proměnila v cedník. Na místním hřišti je pak uprostřed kráter po dopadu rakety. Jelikož jde o důležitý strategický bod, dodnes na něm hlídkuje mnoho vojáků a kulometná hnízda či checkpointy, za něž nejde dál projet, jsou na každém kroku. Rozhodli jsme se tedy vrátit do Kyjeva. Na jeden den jsme viděli zkázy víc než dost...