Trendy
válka na Ukrajině StarDance 2024 Zrádci (reality hra) Bachelor Česko 2024

Reportéři eXtra.cz z Ukrajiny: Rozbombardovaná Irpiň je i rok od napadení Rusy peklo na zemi

Zkáza v Irpini.
Zdroj: eXtra.cz/Jiří Masojídek, koláž eXtra.cz
Předchozí Další
+ Dalších 76 fotografií
obrazem

Na cestě Ukrajinou, kterou reportéři eXtra.cz podnikli rok po začátku krvavé ruské okupace,  se zastavili v Irpini. Zatímco Kyjev si nese svoje šrámy a rozhodně neplatí, že tu válka není vidět, jména jako Irpiň a Buča, dvě malá městečka na předměstí právě Kyjeva, si pamatuje snad celý svět. Jak to vypadá na místech, kde ruští vojáci masakrovali obyčejné lidi a vypalovali jim domy? Jak se dá s něčím takovým za rok vyrovnat?

Když kolega Charvát dopisoval reportáž o cestě na Ukrajinu a situaci v Kyjevě, ještě jsme nevěděli, že válka se připomene velmi brzy. Přibližně v půl druhé ráno se po městě rozezněly sirény, které značily, že na Kyjev míří rakety. Ráno bylo jasné, že se Ukrajina stala znovu cílem útoku. Vydali jsme se tedy k místu, kde měla raketa udeřit - malé tepelné elektrárně v jižní části města. Tu jsme našli během hodiny a zjistili, že požáry už byly uhašeny a okamžitě se začalo pracovat na opravách zařízení. Elektrárna je prostě důležitý prvek energetické infrastruktury a s jejími opravami se nesmí zahálet.

Naše cesta dále pokračovala směr Irpiň. Smutným faktem, který člověk zjistí až na místě, je to, že Rusové, zdá se, ničili a vraždili vcelku nahodile. Ještě pár kilometrů před městem projíždíme vcelku malebnými vesničkami, kde se evidentně nestřílelo. V Irpini ale nastalo peklo. Začíná to prostřílenými ploty, když se ale dostáváme do center, kde se odehrávaly největší střety mezi okupanty a obránci, pomalu ztrácíme slova.

Docházejí slova

eXtra.cz na Ukrajině

Náš tým zpravodajů se vydal na Ukrajinu, kde již přes rok zuří válka. Fotoreportér Jiří Masojídek a reportér Jiří Charvát během své cesty navštíví Kyjev, Hostomel, Irpiň a Buču. Zmapují každodenní život místních, dopady ruské agrese na zmíněná města a celkovou atmosféru.

Všechny články najdete zde.

Absolutní destrukce, která se jen těžko popisuje. Dorážíme do uličky, jejíž jedna strana je kompletně zničená a vypálená, druhá sice poničená je, ale v domech normálně bydlí lidé, kteří na místě žijí dál. Nechceme ani domýšlet, jak šílené je dívat se na domy svých sousedů a přátel, které jsou doslova vypálené do základů. Nezbylo v nich absolutně nic, žár byl někde tak velký, že zohýbal skleněné lahve do roztodivných tvarů. V troskách nacházíme nádobí, dětské hračky, zubní kartáčky. Člověk jen doufá, že obyvatelé domů měli větší štěstí než jejich obydlí.

Ze čtvrtí s obytnými domky se přesouváme tam, kde mapy ukazují, že město utrpělo největší škody. Když vystupujeme s auta u malého sídliště, nevěříme vlastním očím. Rozstřílené paneláky, ve kterých stále žijí lidé, i ty, které jsou absolutně neobyvatelné, jsou všude kolem. Na jednom z nich je malba Banksyho, jednoho z nejrespektovanějších a nejzáhadnějších umělců světa. Dívka, která tančí se stuhou, je vyhotovena na rozbombardovaném paneláku.

Když nás Alexej, místní obyvatel, bere do jednoho domu na střechu, vidíme tu neuvěřitelnou destrukci z výšky. Co tady Rusové chtěli? Proč zabíjeli civilisty? Proč útočili na nemocnici? Nechápeme nic. Alexej jen krčí rameny. Doteď mluvil lámanou polštino-angličtinou, teď mu taky došly slova, když vidí naše výrazy. Vzpomínáme si na lidi, kteří v Česku tvrdí, že je válka hoax a na Ukrajině je klid. Přáli bychom si, aby viděli to co my.

Rande mezi troskami

Jediné, čím se obyvatelé tohoto sídliště "provinili", je blízkost letiště Hostomel, místa, odkud chtěli Rusové podniknout zákeřnou akci a zbavit Ukrajinu vedení. Nepovedlo se, a tak zřejmě šli a mstili se na všem, co jim padlo pod ruku. Procházíme sídlištěm a mezi krátery od granátů a rozstřílenými auty se díváme na děti, které si hrají s míčem, a dvojici mladých lidí, která si na houpačkách pod paneláky dává rande. Aljana a Vlad by si sedli na lavičku, ale tu zřejmě trefil granát.

Ani rok po válce tu nevládne mír a klid. A jsme si jisti, že potrvá další dlouhé měsíce či roky, než se i tato místa změní tak, že se do nich lidé budou rádi vracet. Teď to asi tak není, ale pořád je to jejich domov, který se jim rozpínavé Rusko snažilo vyrvat. Oni se ubránili a s obdivuhodnou houževnatostí a lehkým optimismem jdou dál. Je ale zřejmé, že budou potřebovat pomoci vybudovat si domov znovu.

Související články

Další články

Nejnovější kauzy