Rok od masakru na filozofické fakultě: Hrozí riziko nápodoby, bije na poplach znalec
21. prosince uplyne rok od chvíle, kdy student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy David K. přijel do budovy na náměstí Jana Palacha a začal své spolužáky de facto popravovat. Čeká nás připomínání tragédie a vzpomínkové akce. Psychoterapeut Jan Beer pro eXtra.cz ale zároveň varuje před tím, že při výročích je zvýšené riziko napodobování hrůzného činu.
Střelba na FF UK: Po roce opět riziko?
Střelba měla patnáct obětí (včetně vraha) a 25 zraněných, z toho řada z nich utrpěla závažná poranění. V souvislosti s blížící se pietou a připomínáním činu prý bohužel může hrozit opakování.
„Existují různé obyčejné dětské sny, pak jsou sny přeshraniční. Třeba udělat něco, ,dokázat něco’, jako onen aktivní střelec na univerzitě. Na někoho to může působit zvráceně, ale zcela jistě existují lidé, kteří si minimálně s podobnou myšlenkou pohrávají. A mohou mít podobné pohnutky: nenávist ke společnosti, pocit, že je nikdo nemá rád, nerozumí jim. Pak už je jen otázka, jestli se k něčemu odhodlají, a pokud ano, jestli se jim v tom podaří zabránit,“ řekl eXtra.cz psychoterapeut Jan Beer.
Ignorujeme se v rodinách?
„A problém je také dost v tom, jak málo se v některých rodinách jejich členové zajímají o sebe navzájem. Každý rozumný rodič by například měl aspoň hodinu denně mluvit se svým dítětem. Když si doma na chvíli zavřou mobily a tablety do šuplíku, aby se na společný hovor soustředili, tak se třeba jeden o druhém někdy taky něco dozvědí,“ říká psychoterapeut, který na větší všímavost okolí apeluje pravidelně.
„Nebo se dozví, že se jejich drahý začal chovat jinak, podivněji. Dá se s tím pracovat, když se člověk zajímá,“ pokračuje.
„A o tom, že hodně věcem jde zabránit na základě přístupu okolí, jsem bytostně přesvědčen. Mám například klienta, který má mimořádně zvláštní touhy, v rozporu s tím, co by společnost i trestní právo byly ochotné akceptovat, pokud by je skutečně realizoval. Celá rodina s dotyčným ovšem intenzivně pracuje, stará se o to, jak mu je, maminka o něj pečuje, dotyčný chlapec normálně funguje. Někdy stačí dát najevo zájem,“ říká.
„Měl jsem i klienta, který nevěděl, co je to radost a štěstí. Nedovedl to pochopit a pojmenovat. Ale měl zájem najít odpověď na tyto základní otázky. Dlouho o tom přemýšlel a nakonec pocit štěstí podle svých slov našel. Samotného mě překvapuje, že takové základní věci si některé děti nepřenášejí z domova. A je fajn, že tento mladík projevil zájem tak intenzivně pečovat o své duševní dobro,“ míní Beer.
Hrozba nápodoby
Ale vraťme se k riziku napodobení pachatele loňské události.
„V Česku o tom zatím nevím, ale ve světě již byly zaznamenány případy osob, které se z ryze svých osobních rituálních důvodů rozhodnou k následování pachatelů těch nejhorších zločinů. Jde o jednotlivce, kteří se snaží napodobit svého hrdinu, což je obvykle obyčejná a neškodná lidská vlastnost. V tomto případě je ale samozřejmě krajně nebezpečné, i kdyby o tom někdo jen uvažoval,“ varuje.
„Rozdíl mezi přirozeným sněním k pokusům následovat vraha je však velice drobný a čára, za kterou již není návratu, se dá překročit snadno. Při profilování pachatelů podobných činů se nakonec často dozvíme, že byli během dospívání, tedy v nejzranitelnějším období, přehlíženi, takže se nezřídka uzavřeli do svého vlastního světa a nerozvíjeli socializační mechanismy. To se ostatně potvrdilo i u Davida K.,“ připomněl.
Doporučené video: Loňský zásah policie v budově fakulty:
„Problém vidím i v dosavadní snadnosti opatřit si takové množství zbraně i munice a také v tom, jak lehce si může každý shromáždit dostatek informací s popisy předchozích činů a jednotlivých kroků jejich pachatelů. V určitých ohledech to i moderní technologie takovým napodobitelům bohužel usnadňují,“ dodal pro eXtra.cz psychoterapeut Jan Beer.