Smrt americké exministryně, která zbožňovala Havla: Chtěl po mně, abych kandidovala na Hrad, říkala Albrightová
Když Madeleine Albrightová (†84) skončila na prestižním postu americké ministryně zahraničí, jako první žena vůbec, rozhlížela se, co dál. Po „nejlepším džobu na světě“ bylo těžké se rozhodovat. Jak připomnělo Aktuálně, ve své knize přiznala, že ji její přítel Václav Havel (†75) vábil na český prezidentský stolec.
Madeleine Albrightová: Pokušení prezidentského postu
Bývalá přední politička Madeleine Albrightová zemřela ve středu ve věku 84 let, oznámila to její rodina na Twitteru. Ta také potvrdila, že první americká ministryně zahraničí historie, kterou byla v druhé vládě prezidenta Billa Clintona (1997-2001), prohrála boj s rakovinou.
Po konci ve vrcholné politice se mimo jiné věnovala psaní, měla za sebou sedm publikací. Ohromné životní zkušenosti v diplomacii s radostí předávala čtenářům. A nevyhnula se také tématům zajímavým pro Českou republiku.
„Václav Havel mi navrhl, abych si v opačném směru zopakovala svoji dětskou cestu přes Atlantik a vystřídala ho jako prezidenta České republiky. Lichotilo mi to, představa, že bych žila na slavném hradě nad Prahou, byla vzrušující," napsala podle Aktuálně v loni vydané knize Peklo a jiné destinace.
Jenže v politice se evidentně naučila dobře vážit svoje kroky a spočítala si, že v Česku by ji veřejnost nemusela přijmout. „A kromě toho jsem už dlouho byla Američankou,“ uvedla.
Odtažitý Andrej Babiš
Zavzpomínala také na expremiéra a trestně stíhaného šéfa hnutí ANO Andreje Babiše, s kterým se potkala na akci k výročí vstupu ČR do NATO. Prý se ani na ni nepodíval. Tomu se tato dáma vůbec nedivila, protože ve své předchozí knize Fašismus: Varování ho popsala jako „chladného, odtažitého, nekomunikativního, nepřístupného“.
Docela střízlivě pak uměla popsat i samotného Václava Havla. „Ve svém soukromém životě postrádal disciplínu, jeho politické reflexe uměly být k zešílení abstraktní a jeho pověst byla zveličena tím, že se ocitl v záři reflektorů ve chvíli, kdy se tvořila historie,“ myslela si o něm.
„Kamkoli bych ho následovala. Schopnost odpouštět viděl jako základní součást společenských a politických vztahů. Málokdy se potkal s někým, kde se neuměl smát. A především, byl čestný,“ vychválila ho nakonec.