Sociolog Martin Buchtík bez obalu: Část lidí nebude mít letos na dárky, krize po zimě neskončí, říká

V jaké situaci jsou nyní české rodiny?

Nedá se říci, jak jsou na tom v průměru, ale jsou různé skupiny. Část rodin ta krize významně nezasahuje. Zasahuje však do jejich úspor. Průměrná rodina, pokud před dvěma lety ušetřila 16 tisíc korun, dnes, až jí skončí fixace, ušetří 6 tisíc korun. Proto rodiny šetří na věcech, které se jim zdají zbytné. Vidíme to na maloobchodním trhu, že třeba sportovní vybavení nebo oblečení se neprodává tolik jako před dvěma lety. Situace různých skupin je ale velmi různorodá. Část rodin, asi pětinu, ta krize významně nezasahuje.

Pak jsou rodiny, kterých je 15 % - těch nejchudších. Dalších 25 % domácností není úplně chudých, ale mají nějaké finanční závazky a dostávají se do problémů. Ty nejchudší rodiny musí výrazně šetřit, aby vyšly s příjmem. Část z nich nevycházela s příjmem ani předtím. Třeba měly exekuce nebo půjčky. Situace rodin je různá a běžné rodiny v tuto chvíli musí určitě šetřit.

dezinformace

eXtra.cz vyvrací fake news: Internet už ví, jak zlevnit energie. Většina nápadů jsou naprosté nesmysly

Dobré časy se už nevrátí

Takže v součtu se ty problémy s financemi týkají až 40 % rodin…

Otázka je, co jsou problémy s financemi. Pokud si vezmeme subjektivní rovinu, pak třeba 85 % lidí říká, že má nějaký problém. Ale samozřejmě jiný typ problému je, když máte milion na účtu a najednou je z něj 900 tisíc a jiný typ problému je, pokud jste byl v nějakých problémech a nyní se ty problémy ještě prohlubují. Takže 15 % lidí je rozhodně ve velkém průšvihu, 25 % lidí je objektivně v obtížné situaci, významně horší, než byla před dvěma roky, ale není to tak, že by ta rodina zkrachovala. A jen 20 % lidí je úplně v pohodě.

Co to znamená pro těch 15 %, kteří jsou v největších problémech? Nemají třeba na jídlo?

Když s nimi mluvíme, většinou oni tu situaci považují za dočasnou. Používají výrazy jako „přečkáme to, ono se to vrátí zpátky…“, jenže problém je, že se to pravděpodobně nevrátí zpátky. Ten problém neskončí s topnou sezónou, jak se často říká. Tak to není a ten problém bude i další zimu. Ta inflace bude dál pokračovat a bude trvat tak dlouho, že bez podpory státu se ti lidé do problémů mohou začít dostávat.

Ze všech stran přicházejí informace, že inflace dosáhla vrcholu. Není to bod obratu?

Ano, je to bod obratu a já nejsem ekonom, ale pokud by klesala inflace stejným tempem jako nabíhala, pak nás stejně čeká rok poměrně výrazné inflace.

Čekají nás Vánoce, myslíte, že i na nich budou lidé šetřit? Ať už na dárcích nebo na cukroví? Stoupla cena másla, cukru a dalších komodit...

Vánoce byly u nás většinou vnímány jako svátky, na kterých pokud nemusím šetřit, tak na nich nešetřím. Pokud se bavíme o cukroví, mohu hledat nějaké varianty másla a výrobních postupů, ale není to tak, že bych vůbec nepekl cukroví, pokud to jen trochu jde. Možná si ho nenakoupím, ale půjdu si ho upéct. Možná si ho nenechám přivézt kurýrem, ale dojdu si pro něj do obchodu. Pokud jde o dárky, tam ta situace bude velmi nepřehledná, protože bude velmi různá. Část těch majetnějších dokázala během covidu naspořit dost peněz. To jsou peníze, které našetřili, třeba když se nemohlo na dovolenou.

Tato skupina rozhodně peníze na dárky má a vůbec to pro ni nebude problém, a dokonce se může stát, že budou utrácet víc. V té situaci lidé uvažují tak, že když mají peníze, které ztrácejí na hodnotě, tak ty výdaje, které by stejně chtěli udělat, nyní realizují, ale u velké části lidí to tak vůbec nebude vypadat a ty Vánoce budou skromnější.

politika

Fiala promluvil k národu: Tento rok nebude jednoduchý. Neplýtvejte s energiemi, apeloval na občany

Nehrozí třeba, že si lidé budou nyní více půjčovat na dárky?

Já si nemyslím, že by to byl skok, třeba na dvojnásobek. Ten fenomén je tu s námi dlouhodobě. Nemyslím si, že by se to mělo stát. Samozřejmě že část lidí si ale bude půjčovat.

Češi nejsou rozdělení, nespokojenost ale roste

Na Václavském náměstí se konaly protivládní demonstrace, které byly celkem početné. Roste nespokojenost Čechů?

Nespokojenost Čechů roste a souvisí s ekonomickou situací. My máme data od roku 1993 a vidíme, že obava ze zdražování a zhoršující se ekonomické situace se týká nejvíce rodin od toho roku 1993. Takže pokud nyní 60 % lidí říká, že jejich situace je horší než před rokem, v době ekonomické krize před 10 lety to bylo 50 % lidí a v době covidu to bylo něco přes třetinu lidí. Krize tu tedy opravdu je, do toho se během covidu ustálila dezinformační scéna a získala i nějaké profesionální kompetence. Když totiž organizujete demonstrace, pak můžete říci jen "přijďte" a postavit se s megafonem anebo tam ustavit velké pódium, produkci, nebo rozvozy lidí autobusy, což pro běžného člověka už není úplně triviální. Vidíme ale, že ty protivládní demonstrace nenabývají na síle. Když se podíváme pouze na ty organizátory, to jsou často lidé sympatizující s tím, co říká Kreml. To už se ale netýká účastníků nebo lidí, kteří podpořili ty demonstrace. Ostatní - jak politické strany, tak odbory - zdaleka tolik netáhnou.

Je Česko rozdělené?

Česká společnost není rozdělená. Všechny analýzy ukazují, že zde skoro nikdy nenajdeme dvě skupiny. Jedinou výjimkou jsou situace, kdy musíte jasně zvolit ano nebo ne. To je třeba očkování nebo prezidentská volba. Ale když se podíváte na ty předchozí prezidentské volby, tak přestože v médiích je to emotivní téma, pro půlku veřejnosti to není nic, co by vehementně prožívala.

Proč ty lidi nepodchytily odbory? Proč nejsou zastoupeni levicovými stranami a místo toho se uchylují k antisystémovým silám?

Protože levicová síla je zde hnutí ANO. Defacto dělá spíše levicovou politiku. Můžeme ji nazývat třeba populistická, ale zatím není jasné, co to znamená. My, když mluvíme o levicovém voliči, třeba v západní Evropě, je to spíše liberální volič, zatímco v tom postsovětském bloku je to spíš konzervativní volič. Takže to je jeden rozdíl. Ty protestní hlasy nyní sbírá SPD, a když se podíváme na procento protestních hlasů, pořád se pohybujeme kolem 15 až 16 procent, ať už jde o SPD, KSČM atd.

Vláda odstartovala svou pomoc až někdy v létě. Jak moc byla účelná? A pomohla lidem v této situaci?

Tato vláda vždy čeká do poslední chvíle, teprve pak začne něco dělat a podle toho to vypadá. Není to moc dobře připravené ani zacílené. Na druhou stranu je pravda, že nám se zdá, že si řeknete, kolik komu dáte peněz, ale stát se nemá jak opřít o nějaká pořádná data, státní instituce je nemají dobře zpracované, stát je neumí efektivně distribuovat. Jsou tu otázky nejen právní, ale i sociální a jak to funguje v nějakém kontextu. Zároveň tady je dlouhodobý požadavek české společnosti, abychom byli na chudé hlavně přísní, a proto je to vidět při jednání za zavřenými dveřmi s úředníky, kteří otevřeně říkají že nechtějí vyplácet dávky všem, kdo na to mají nárok.

protest

Protivládní demonstrace: Nespokojení občané zaplnili polovinu Václaváku, řečnil i Vyskočil

Teď ale probíhá vládní kampaň, aby se lidé nebáli žádat o dávky.

Nicméně zahraniční studie ukazují, že pokud cítíte, že jste nějakým způsobem stigmatizován tím, že pobíráte dávky - jinak řečeno je vám to trapné - tak ta kampaň během několika málo měsíců ten pocit nezmění. Efektivnější je zpřístupňovat dávky, poskytovat poradenství a zjednodušovat celý ten proces.

To se částečně děje, ale pokud se podíváme třeba na registraci k očkování, několik milionů lidí, kteří se chtěli jít očkovat, nemělo dostatečný přehled o tom, jak elektronický systém funguje a nebyli jím schopni projít sami. Teď si vezměte, že dávkový systém je o dva řády složitější a může vás vyplivnout poté, co vyplníte část, a pak nemáte nějaký dokument, nebo zjistíte, že jste třeba OSVČ. S tím pak systém nepočítá a vy musíte opět na úřad. To však není problém jen ČR. My vidíme, že na nejprestižnějších univerzitách v USA lidé, kteří tvoří veřejné finance, se nezabývají jen tím, jak matematicky nastavit nějaké vzorce, ale řeší i to, jakým způsobem to udělat dostupné pro lidi. V ČR naštěstí drtivé většině lidí nejde o život, ale třeba v Indii nebo v afrických státech často o ten život jít může.

V porovnání s Evropou jsme na tom dobře

Když už jsme u toho srovnávání se zahraničím, když srovnáte situaci v Čechách se zahraničními zeměmi, jak si stojíme z hlediska chudoby?

Chudoba je relativní pojem. Být chudý v Německu je něco jiného než být chudý u nás. Zde navíc tu situaci dobře drží nízká nezaměstnanost. Je to zároveň největší riziko, které může českou společnost potkat, pokud by růst nezaměstnanosti byl skokový. Ekonomicky jsme na tom relativně dobře v porovnání s některými státy západní Evropy, jako je třeba Itálie. Takže nejsme na tom zas tak špatně. Z celosvětového pohledu bych řekl i výborně. Co je naopak špatné, je silná tendence společnosti podporovat zásluhovost a individualismus a také vysoká inflace a špatná diverzita energetických zdrojů- mluvím hlavně o plynu.

Nyní poradní orgán vlády - NERV - představil určité návrhy, byly tam i škrty, možnost zavedení školného atd. Ministr Marian Jurečka zase navrhuje omezení dávek v nezaměstnanosti. Myslíte si, že tohle by případně mohlo vyvolat nějaké bouře? Jaké by to mělo důsledky?

Musím říct, že návrhů NERVu bylo asi 20 a ten jednoznačně nejdůležitější byl zvrátit daňovou zátěž do situace před zrušením superhrubé mzdy, což je zhruba 100 miliard korun v dvoubilionovém rozpočtu. To je hodně, asi 5 % rozpočtu. To ostatní jsou čučky. Ale samozřejmě jsou velmi emotivní. Snižování podpory v nezaměstnanosti je v tuto chvíli absurdní situace. Tu můžete snižovat tehdy, když nejste v krizi, ale naopak v konjuktuře. Odložené školné na VŠ se vůbec v tuto chvíli neprojeví, protože je odložené, takže se projeví třeba za 10 let, takže to nedává žádný efekt do nejbližší doby a je to velmi diskutabilní, protože vidíme, že třeba v Británii to vedlo k tomu, že pro část společnosti jsou vysoké školy nedostupná věc, a prohloubilo to tamní sociální rozdíly. Některá ta opatření jsou asi racionální, ale znovu opakuji, klíčové opatření vláda smetla ze stolu a nyní se bavíme o nějakých drobných.

pomoc občanům

"Hora porodila myš": Vládní úsporný tarif cupují experti, odbory i hejtmani. Jde o kolaps, říká Kuba

Kdybych to vrátil na nějakou mikroúroveň, je ještě nějaká možnost, kde mohou lidé ušetřit? Bavíme se třeba o solárních panelech nebo energetických čerpadlech, což si ale nemůže každý dovolit.

Z toho, co my vidíme ve společnosti, tak 70 % lidí mohlo někde uspořit. Pokud se díváme na větší typy úspor a nemusíme se bavit o fotovoltaice, ale třeba o nákupu nové lednice, kde u těch starých je ta spotřeba energie mnohem vyšší. Jsou rychlé způsoby, třeba méně topit, tam nějaká část domácností k tomu sáhne, protože vnímají, že mají doma přetopeno, ale nebude to nějak moc. Co se týče dlouhodobějších úspor, které vyžadují investici, ilustrativní je, že čtvrtina domácností nemá žádné úspory, další čtvrtina má úspory od 10 tisíc do 50 tisíc, takže ta si může dovolit třeba tu lednici, ale ne tepelné čerpadlo a jen čtvrtina lidí má úspory nad 250 tisíc korun. Takže pokud se bavíme o fotovoltaické elektrárně na střechu, bavíme se o čtvrtině nebo 30 % lidí, kteří si to mohou dovolit. Ony existují dotace, ale ty fungují tak, že to nejdříve zaplatíte a nainstalujete, a teprve pak vám to stát vrátí. Tohle se musí nějakým způsobem změnit, protože jinak to bude elitářská záležitost.

Za druhé, když se bavíme o fotovoltaice, my pořád nemáme legislativu, jak umístit malé elektrárny na bytové domy. To se teprve teď řeší a ta vyhláška by měla být od 1. ledna. Uvidíme, jak bude použitelná, jsou tam velké lobby z různých stran.

Vidíte nějaké světlo na konci tunelu? Vy jste mluvil o tom, že to nejhorší nás ještě čeká...

My nevíme, co nás čeká, ale ta krize v tuto chvíli je hodně emotivní. V nejbližších měsících ji bude přiživovat i velmi emotivní prezidentská kampaň a ty ekonomické dopady přijdou asi s tím. Ne že by nyní rodiny nešetřily, ale pro mnoho rodin ty dopady přijdou až s koncem fixací energií. Některé domácnosti přijdou o své covidové úspory. Ta situace navíc asi neskončí na konci této topné sezóny, ale další vývoj navíc nebudeme rozhodovat my, ale Vladimir Putin. A to je osoba velmi nevyzpytatelná.

Takže ta situace příští rok nebude moc dobrá a měli bychom se na to připravit. Na druhou stranu to nebude tak, že bychom tu umírali hladem. Půjde o nějaké relativní zchudnutí, ale ne o to, že by mnoho lidí začalo přicházet o bydlení. To se pravděpodobně nestane, společnost se nezhroutí, je velmi odolná a tu situaci zvládne byť s brbláním, což je nám vlastní, a kdybychom nebrblali, už bychom byli asi mrtví. Ale znovu opakuji, pro část lidí je ta situace už nyní velmi těžká.

+ Další fotografie