Utratit, či převychovat? Odborníci promluvili o psích útocích a agresivních plemenech
Dají se převychovat psi, kteří ochutnali lidskou krev? A je někdy zapotřebí zvíře utratit? Nedávné psí útoky, zejména pak na děti, rozvířily vypjatou debatu o chovu určitých plemen. Redakce eXtra.cz z toho důvodu oslovila dvojici odborníků na výcvik a psychologii psů - Theodora Krajčího a Danu Navrátilovou, kterým jsme ožehavé otázky ohledně agresivního chování zvířat položili.
O zodpovědném chovu a problematice převýchovy těžko zvladatelných psů jsme hovořili s odborníky Theodorem Krajčím, předsedou výcvikové komise Českého kynologického svazu, a psí psycholožkou Danou Navrátilovou. Co například říkají na případ rotvajlerů, kteří v Holýšově na Plzeňsku nedávno těžce zranili devítiletou dívku, jak napsali policisté na svých oficiálních stránkách? A lze podle nich agresivního psa převychovat?
Zpřísnění podmínek chovu
Paní Navrátilová zhodnotila problém již od samého počátku, tedy od samotného pořízení psa. Ona sama by totiž byla pro zpřísnění podmínek k chovu některých náročnějších plemen, jakými jsou například belgický ovčák nebo československý vlčák. „Určitě ano. Pro zpřísnění chovatelství úplně všech těchto plemen. Celkově aby lidi, kteří si chtějí pořídit pejska, o tom něco zhruba věděli.“
Ohledně představy konkrétních opatření, zdali by třeba uvítala nějaký průkaz, potvrzující kvalifikaci, jako je ten řidičský nebo zbrojní, přitakává: „Přesně jak říkáte, něco takového by klidně mohlo být,“ dodává Navrátilová pro eXtra.cz.
Není totiž pes jako pes. Na otázku, jestli je nějaké plemeno obecně agresivnější, se Theodor Krajčí zasměje a říká, že toto bývá doménou spíše jezevčíků. „Nicméně jezevčík když kousne, tak máte dvě dírky. Když kousne rotvajler, tak už je to daleko horší,“ upřesňuje Krajčí. Dále pak vysvětluje, že záleží na krevní linii psa, nikoliv plemeni. Ve sportovní kynologii bývají agresivní psi vyřazeni z chovu. A co se pracovních psů týče, může být agresivita žádaná, nicméně pouze ta kontrolovaná a nikdy impulsivní.
Převýchova agresivních jedinců
Je ovšem dle námi oslovených expertů možné psy, kteří opakovaně zaútočili na člověka, jako tomu bylo v Holýšově, skutečně převychovat, aby nebyli rizikem pro své okolí?
Krajčí zdůrazňuje, že vždy je na vině neodbornost majitele. A pokud ten na psa nestačí, měl by vyhledat odbornou pomoc. Ohledně holýšovského případu nezná potřebné skutečnosti, nicméně pokud se psi dostanou do dobrých rukou a bude s nimi zacházeno dobře, je jejich převýchova dle něj možná.
Psí psycholožka Navrátilová se také nechce příliš vyjadřovat k holýšovskému případu, neboť dle ní záleží na mnoha neznámých skutečnostech, jako je mj. vzájemný vztah obou psů či věk, stejně jako záleží na jejich novém chovateli.
Je utracení vůbec možné?
Mnoho lidí se nicméně domnívalo, že po takovémto útoku bývá pes utracen. Jsou však nějaké případy, kdy k utracení psa musí dojít? „Je možné, že k některým případům došlo, ovšem zase je to složitější. Protože veterinář podle zákona nesmí utratit zdravého psa,“ poukazuje předseda výcvikové komise na překážku.
„Jestliže potom ten pes nemá, kdo by ho měl a jak by ho zabezpečil a je přímo nebezpečný - tak není to úplně dobré, ale utracení je asi vysvobození pro všechny,“ zhodnocuje Krajčí a dodává, že s převýchovou agresivních psů na sebe člověk bere velkou zodpovědnost, neboť veškeré škody jdou vždy na vrub majitele.
Hlavní faktory možné převýchovy
Na dotaz, zda existuje nějaký předěl, kdy je převýchova psa výrazně obtížnější, Krajčí odpovídá, že je obtížné ho určit. Za významné faktory považuje věk i míru nebezpečnosti. Vyzdvihuje nutnost psa i po jeho převýchově nadále kontrolovat.
„Měl bych s ním chodit na veřejnosti s náhubkem, mít ho zabezpečeného, vysvětlit, aby na něj lidi nesahali. Jestliže ho mám doma, tak by měl být v kotci, když ho pustím po zahradě, tak já bych měl být na té zahradě, aby kdyby náhodou útočil na hradbu, abych mu vysvětlil, že nechci, aby si hlídal to své okolí, aby jej nenapadal.“ V otázce důležitosti věku se s Krajčím shoduje i Dana Navrátilová.