Válka na Ukrajině je podobná první světové, tvrdí elitní sniper. Sám si prošel peklem u Bachmutu
Bitva u Bachmutu je podobná první světové válce. Alespoň tak to popisuje Alan, britský veterán bojující na straně Ukrajiny. Ten byl nasazen u Bachmutu, kde pomáhal udržet zásadní „cestu života“, tedy jediný přístup, po kterém do dobývaného města proudily zásoby. Ruské vojáky Alan považuje za nebezpečné nepřátele, kteří se neštítí ničeho. O své zkušenosti se rozpovídal pro deník The Guardian.
Alan nechtěl sdělit své příjmení, prozradil ovšem, že je mu už 58 let a je veterán z války v Jugoslávii. Ačkoli je Brit, před válkou na Ukrajině žil dlouhodobě v Chorvatsku. Když pak napadlo Rusko Ukrajinu, neváhal a i přes pokročilý věk se vydal na pomoc utlačovanému státu.
„Potřebujete pořád cvičit,“ vysvětlil v rozhovoru pro Guardian, jak je možné, že zvládne ve svém věku bojovat zřejmě v tom nejhorším ukrajinském pekle. „Rusové nejsou obecně nějak výrazně dobří vojáci, ale nejsou hloupí. Bylo by bláhové předpokládat, že nemají kvalitní jednotky nebo motivované vojáky. Jsou silní, velmi nebezpeční a dobří v dělostřelectvu a elektronickém boji,“ nepodceňuje kvality svého válečného nepřítele.
Bachmutský masomlýnek
Na začátku tohoto roku strávil Alanův prapor, jednotka Da Vinci Wolves Gonor, několik měsíců v boji tváří v tvář proti bojovníkům Wagnerovy skupiny. Úkolem britského veterána bylo udržet funkční „cestu života“, tedy klíčovou zásobovací trasu do města Bachmut, kde tou dobou ukrajinské síly s nejvyšší intenzitou bojovaly se žoldáky Jevgenije Prigožina. Zuřivé boje se sváděly postupně ulice po ulici.
Alan zajišťoval rozsáhlou krycí palbu. Spolupracoval s dalším anglofonním dobrovolníkem Stevem (44), bývalým americkým mariňákem a záložákem z Texasu. "Byli jsme v podstatě v bunkrech a zákopech jako za první světové války," vzpomíná Alan. "Bylo to velmi obtížné. Z ruské strany nepřetržitě pálilo dělostřelectvo. A bylo přesné. Museli jste se držet v krytu,“ popisuje pak jeho spolubojovník Steve.
Extended version of a video of UAF fighters from the 1st Battalion of the Volunteer Corps (Da Vinci Wolves) and the 4th Tank Brigade seen in the #Bakhmut AO defending a key position that oversees the "Road of Life" from a Wagner assault. They key to their success was experience,… pic.twitter.com/qa1ZhqiyCZ
— OSINT (Uri) 🇺🇦 (@UKikaski) April 20, 2023
Po tomhle veterán pověsí pušku na hřebík
Se střílením Rusů si Alan hlavu neláme. Říká, že pokud je nezastřelí, pak oni zabijí jeho přátele. Hovoří také o svém údivu, když někteří Rusové jako by neměli žádný pud sebezáchovy a byli jako nadrogovaní. Naopak Ukrajince, kteří jsou zpravidla dvacátníci, označuje Alan za výborné vojáky. Nacisty, o kterých často hovoří ruská propaganda, prý na ukrajinské straně barikády ještě nepotkal. Své spolubojovníky označuje za patrioty.
Ohledně budoucího úspěchu ukrajinské protiofenzívy nemá Alan pochybností. Ukrajinské velení podle něj hledá slabinu v ruské obranné linii. „Pokud dojde k průlomu, Ukrajina do něj narve vše. Je to jako válka „ježků“ v roce 1944 po vylodění v Normandii. Někde se to prolomilo a spojenecká vojska se s plnou vervou vrhla k Rýnu. Dříve nebo později ruská logistika selže,“ hodnotí Alan. Ukrajinské vojáky se snaží naučit vše, co zná. Tato válka ale pro Alana zřejmě bude tou poslední. „Je mi už skoro 60. Asi už je načase pověsit pušku na hřebík,“ uzavírá sniper svou zpověď.