Záchranář Marek o tragickém oživování miminka: Neštěstí mu připomněla rohožka

Obyčejná rohožka se jmény členů rodiny lékaři Marku Dvořákovi na návštěvě připomněla tragický případ, u kterého zasahoval. Se vzpomínkami na něj se svěřil na svém Instagramu.

osvěta

Srážka na lyžích je jako střet s kamionem, varuje záchranář Marek Dvořák. Bez čeho by na hory nejezdil

Marek Dvořák vzpomínal na resuscitaci miminka

"Šli jsme na návštěvu do domu, kde měli personalizovanou rohožku. Znáte to? Takový to: Tady bydlí Karel, Jana, Pepík a Kvido… A já na tu rohožku minutu koukal se slzou v oku…" začal Dvořák své vyprávění, co mu tu minutu jelo hlavou.

"Vybíháme z vrtulníku do krásného domu. Všude čisto, odevšud na vás dýchá luxus… To je brzy přerušeno zoufalým pohledem na maminku, která v pláči resuscituje svoje dítě. Sotva se mi daří uvolnit její křečovité sevření a říct, že už je to na nás," vzpomínal na případ, který mu utkvěl v paměti.

"Resuscitujeme Kubíka. Mezitím na nás prosebně kouká i tatínek a bráška. V domě se postupně zjeví asi 30 lidí – hasiči, policie, RZP posádka, doktorský auto, inspektor provozu… Všechno šlape jako na drátkách, situace je špatná, ale všichni vědí, že děláme maximum a že teď je to hlavně na hošíčkovi," pokračoval Dvořák, že jeho tým dělal, co mohl.

příběh

Petr bohužel umřel: Lékař Marek Dvořák sdílel varovný příběh mladého páru

Nejde nebrečet, píšou lidé

Jenže záchrana miminka bohužel nebyla úspěšná. "Resuscitujeme už skoro hodinu a srdce pořád nic… Všichni už tušíme, že tohle nedopadne dobře, a později, s účastí šíleně plačící rodiny, resuscitaci ukončujeme. Z miminka vyndáváme hadičky a necháváme rodinu se rozloučit. Pohled na matku objímající svoje zemřelé dítě prostě z hlavy nedostanete," popisuje Dvořák své pocity.

"Cestou při odchodu z domu mě ale zaujala rohožka. Byla na zakázku udělaná a byly tam postavičky čtyř osob a nápis:
Vítejte u nás doma. Tady bydlí tatínek Vašek, maminka Ema, Honzík a Kubík. Tak na tuhle rohožku už taky nezapomenu…" zakončuje záchranář své vyprávění.

Lidé po přečtení příběhu neskrývají emoce. "Nejde nebrečet u takového příběhu," píše Klára. "Tohle bolí snad každého, kdo má doma malé děti. Ať si zlobí jakkoliv, hlavně ať zlobí a nestane se žádný průser," přidává se Tereza.

"Jdu obejmout své děti. Děkuju za připomenutí, co je důležité," má jasno Veronika.