Zákulisí pohřbu zavražděného učitele Jana K.: Naštvané studenty musel uklidnit ředitel
Dnes se v pražském strašnickém krematoriu uskutečnil pohřeb učitele Jana K., který zemřel po útoku od svého studenta před téměř dvěma týdny přímo v budově školy. Na pohřeb dorazili jak kolegové zesnulého kantora, tak jeho bývalí studenti. Na obřad přišly stovky lidí, nechyběl ani zástupce ministerstva školství, redakce eXtra.cz byla také na místě. Bylo jasně vidět, že mnozí si tíživost situace uvědomili až se dnem, kdy byl oblíbený učitel pochován.
Když se před strašnickým krematoriem začali shromažďovat první smuteční hosté, atmosféra byla v optice šílené události, která se ve škole odehrála, relativně klidná. Učitelé i žáci si za téměř dva týdny na přítomnost novinářů zvykli a i žurnalisté pochopili, že jde o obrovskou tragédii, ke které se lidé nechtějí vyjadřovat. Přesto se někteří reportéři stali terčem naštvaných studentů, kteří projevili nelibost z jejich přítomnosti na pohřbu. "Pijavice, jděte pryč," utrousil na adresu televizních reportérů jeden z rozrušených studentů. Lidsky se mu naprosto nelze divit, i přes přítomnost psychologů ve škole jde o událost, kterou nikdo z nás nechce zažít. Konflikty se podařilo uklidnit hlavně po zásahu pohotového ředitele, který na celém obřadu působil tak, jak by to měl dělat každý šéf, který se v podobné situaci ocitne.
Ve škole byli psychologové
Ředitel učiliště Karel Dvořák označil dnes před přítomnými novináři to, jak učitel zemřel, za obrovskou tragédii. "Jsem přesvědčený o tom, že to bude hrozně dlouho bolet," uvedl. Ve škole podle něj tři dny pracovalo pět psychologů, za některými studenty i zaměstnanci školy mají přijít ještě i po Velikonocích. Studenti i bývalí absolventi podle ředitele na zavražděného učitele stále vzpomínají. Teprve nyní si někteří uvědomují, že odešel člověk, který byl výborným učitelem, řekl. Aby škola umožnila účast na pohřbu i zájemcům z řad jeho žáků, zkrátila dnes výuku do 11 hodin, dodal.
Při obřadu přišla úzkost
Když se přiblížil obřad, atmosféra se diametrálně změnila. Jako by až s ním si lidé uvědomili, jak moc šílený čin, který měl student Jaroslav Ř. ve škole spáchat, ovlivní jejich další život. I kdyby se zavedla ta nejpřísnější opatření, která lze udělat, škola už pro tyhle lidi nikdy nebude bezpečným místem. Ať už se přijmou jakákoli opatření, vždy bude vzpomínka na nešťastnou událost mít obrovský vliv na jejich vnímání školy. Žáci, kteří byli ze začátku pohřbu rozezlení na novináře, si pomalu začali uvědomovat, proč případ vzbuzuje takovou pozornost a že přáním jejich, ale i učitelů a ostatních lidí, kteří se této smutné události zúčastnili, je to, aby se nic podobného už neopakovalo.