Zpověď bezdomovce Patrika (23) z Palmovky: Všechno se podělalo najednou, měl jsem zánět v celým těle
Když jsme dělali reportáž z Palmovky, narazili jsme na třiadvacetiletého bezdomovce Patrika. Nechtěl se sice fotit, ale souhlasil, že si s námi popovídá, jak v téhle pražské čtvrti vypadá život na ulici. Rozhodli jsme se, že kromě reportáže z Palmovky vám přineseme celý rozhovor. Víme, odpovědi jsou krátké a člověka napadá víc otázek, než dostane odpovědí. Ale Patrikova syrovost a stoprocentně upřímné odpovědi mnohdy řeknou více než sáhodlouhá souvětí.
Patrika jsme potkali poblíž Nové Palmovky, nedostavěného obřího projektu, který hyzdí pražskou čtvrť už sedm let. Mladíkovi slouží objekt jako dočasné přístřeší a mimo Palmovku téměř nejezdí. Rozhovor vám přinášíme tak, jak vznikl, mezi odpověďmi a dalšími otázkami jsme někdy hodně dlouho mlčeli.
Pokud nejste v dobrém psychickém rozpoložení, následující rozhovor vám doporučujeme nechat na jindy. Patrik se sice nechtěl nechat vyfotit, i bez fotografie je ale rozhovor velmi silný.
Pád do drog
Jak dlouho jsi tady na Palmovce a odkud vlastně pocházíš?
Na Palmovce se vyskytuju asi půl roku a pocházím.... Jsem z vesnice kousek od Zruče nad Sázavou. No a tady jsem prostě na ulici.
Je to jednodušší než tam?
No, tak tam vlastně nejde být na ulici.
Jak se vlastně stalo, že jsi skončil na ulici?
Co říct, prostě se všechno podělalo najednou. Rozešel jsem se s holkou, se kterou jsem byl spoustu let, a spadl do párna (pervitin, pozn. red.). Měl jsem práci, holku, všechno. A postupně to všechno šlo do hajzlu.
Praha staví nové metro, ale stanice toho současného jsou ostudou města. Tyto vypadají jako z hororu!
Kde vlastně na Palmovce bydlíš? Kde máš věci? Nebojíš se, že ti je někdo vezme?
Vlastně přímo tady (ukazuje na nedostavěnou Novou Palmovku), spím v podstatě hned ve spodním patře, abych měl nejkratší cestu tam a zpět. O věci jsem už několikrát přišel, ale s tím se toho moc nedá dělat.
Tam bydlí nějaká uspořádaná komunita?
Ne, to zase ne, prostě kdo přijde, ten tam je. Já se vlastně s nikým z nich moc nevídám. Vždycky tak jenom projdu.
Jak jsi na tom s prací, snažíš se někde něco najít?
Snažím, ale je to hodně těžký, protože nemám žádné doklady. Občanku mi ukradli a prodali a bez dokladů je skoro nemožné cokoli najít. Potřeboval bych sehnat rodný list a vyřídit si novou.
Pohybuješ se ještě někde po Praze, nebo jsi jenom tady na Palmovce?
Víceméně jen tady, občas když potřebuju, zajedu si na Hlavák nebo na Florenc, ale většinou jsem jen tady.
Jaké drogy se tu nejčastěji berou? Slyšel jsem, že závislí na heroinu jsou spíš na Hlaváku a tady se hodně jede pervitin.
V podstatě všichni na tom squatu jedou v perníku, herák je tu vidět hodně málo.
Jak to tady funguje? Jsou tu nějaké skupinky, které prodávají, nebo spíš individuální dealeři?
Skupinky ne, vlastně spíš pokaždé skoro potkám někoho jiného, že by tu existoval nějaký gang pikařů, to asi fakt ne.
Nebojíš se, že ti někdo prodá nekvalitní zboží, které tě může zabít? Jak je to vlastně s kvalitou?
Občas je to fakt pěkná sračka, to je pravda. Je to hrozně kyselý. Ale taky se dají sehnat petelice jako prase, tam chodím vždycky rád.
Jak vlastně normálně funguješ, máš mobil?
Ne, nemám, není třeba. Jsou to prachy, když ho mám, tak ho raději prodám.
A jak to funguje v zimě?
Je to krušný, no. Já jsem minulou zimu už byl taky venku a bylo to hrozný. Nejlepší recept je ožrat se a spíš. Nesmíš nikdy být mokrej, protože zmrzneš, musíš se prostě hlídat. Spal jsem v odemčeným autě, u bankomatu, to byl luxus, tam bylo topení na pětku.
Shánění peněz
Jak vlastně vypadá tvůj den? Co děláš?
Vlastně nic moc. Ráno řeším nějaké jídlo a pití, no a pak sehnat peníze. A pak jsem prostě nafetovanej.
Jak se dají sehnat prachy?
Čórky, žebrání, kluci se tady taky hodně prodávají. To jsem fakt nezkoušel.
No a co zdraví? Podepisuje se to na tobě?
Je mi hrozně, fakt nanic. Ale když si dám párno, tak je mi skvěle.
Myslíš, že z tvé situace je nějaká reálná cesta ven?
Nemám pořád občanku, a to je ten problém. Není se od čeho odpíchnout. Pak už si najdu agenturu sám. Když někoho potkám, že by mi dal práci, většinou mě podvede, když to není na občanku.
Jak tohle zvládnout, aby ti nehráblo?
Já jsem prostě flegmatik a je mi všechno jedno. Nic mě nerozhodí, prostě se nikdy nenaseru.
Chtěl bys vlastně ty sám, aby to bylo lepší?
Jo, to určitě. Ale nejde to ze dne na den a pořád se nic neděje.
Co tvoje rodina?
Rodina špatný, nefungovala. Vlastně ani nevím. Ještě ani nevědí, že mám takový jizvy (odhrnuje rukávy a ukazuje zjizvené ruce, pozn. red.). Dostal jsem zánět do celýho těla a ucpaly se mi potní žlázy. Všude po těle se mi udělaly boláky, pot mi nikam nešel. Dostal jsem antibiotika a dal jsem se dohromady.
Přemýšlíme, co Patrikovi říct nakonec. Nic jsme nevymysleli. On se zvedá, loučí a odchází do tmy. Jsou rozhovory, které člověka naplní nadějí, tohle je přesný opak. Jen doufáme, že Patrik v sobě najde dost síly jednoho dne změnit to, co je teď pro něj denním chlebem.
Související články
Naděje pro pacienty s Angelmanovým syndromem: Vědci vyvíjí nový lék. Nemocná miminka může zachránit
Měl jsem 700 žen, tvrdí vůdce Ohnivého draka: Fackoval jsem partnerku, ale násilník nejsem
Za mast z konopí pro nemocnou manželku vězení: Je to totální nesmysl, kritizuje odborník a nabídl řešení
Detaily vraždy v Teplicích: Lenka měla zaplatit životem za vztah s dealerem drog Tomášem
