Zrůdné praktiky českého a slovenského porodnictví. Nový dokument odhaluje témata, o nichž se nemluví
Nový dokument s názvem Neviditelná se snaží poukázat na zrůdné praktiky českého a slovenského porodnictví. Porod totiž patří k nejzásadnějším okamžikům v životě ženy, jenže kvůli nevhodnému přístupu lékařů se snadno může proměnit v doslova traumatizující zážitek. Ačkoliv v Dánsku se prosazuje individuální péče o těhotnou ženu, v Česku a na Slovensku se na matčiny představy příliš nehledí.
V novém dokumentu Neviditelná se ptá americká autorka několika knih a studií Penny Simkin na tuto otázku: „Jak je možné, že matka, která porodí dítě, má stejné trauma jako voják, který se vrátí z boje?” Problémem je prý i to, že v současné době se dává veliké privilegium lékařům, kteří určují, co je pro rodičku dobré a co ne. Přitom nejlépe by to měla vědět ona sama.
Právě porodnické násilí a traumatický porod mapuje dokument slovenské režisérky Maii Martiniak. V úterý se má poprvé představit v rámci festivalu Jeden svět. V zahraničí se dle Maii mluví o poporodních traumatech s respektem, zatímco v Česku a na Slovensku se stále řeší, jestli téma násilí při porodu a následné trauma vůbec existují. Světová zdravotnická organizace (WHO) přitom před pár lety vydala doporučení, že by se země měly touto tematikou zabývat. Penny Simkin, která se zabývá porodnictvím více než šedesát let, říká, že se s příchodem moderní medicíny přestalo věřit ženám, že to zvládnou samy.
Žena se po porodu cítí jako voják během války
„V mnoha porodnicích a zemích se na ženy dívají jako na hlupačky. Jejich rolí je dělat to, co jim doktor a porodní asistent řekne. A když chtějí jinou polohu nebo odmítnou rutinní zákrok, vykonají jej proti její vůli. To má na rodičku vážný emocionální a fyzický dopad, zažívá posttraumatickou stresovou poruchu,” vysvětluje v dokumentu Simkin. Dodává, že takovou poruchou trpí vojáci, kteří se vracejí z boje, a přirovnává je k nim. „To, že jsou matky po porodu traumatizované, musí přestat,” dodává.
Prvním a důležitým krokem ke změně by prý měl být respekt k rodičce jako svéprávné autonomní bytosti. „Situaci by pomohlo také respektování pravidel tzv. medicíny založené na důkazech a současné platné legislativy. Ta říká, že za zdraví sebe a dítěte je odpovědná matka/rodička. Samozřejmě dokud nedochází k akutnímu ohrožení jejich života a zdraví,” říká Ágnes Němečková, členka Výboru pro práva dítěte při Úřadu vlády ČR.
Protipól v Dánsku
Oproti Česku a Slovensku je Dánsko při řešení tohoto problému někde úplně jinde. Rodičku provázela jedna porodní asistentka, která se jí věnovala celý čas a nikam neodcházela. Lékařka přicházela až v případě komplikací. Do místnosti navíc nikdo zbytečně nevstupoval. „Měla k dispozici vlastní sprchu, WC, porodní vanu, křeslo a stoličku. Mohla rodit v tichu nebo poslouchala hudbu. Dítě po narození nikdo od matky neseparoval a jeho první vyšetření probíhala na jejím těle,” popisuje režisérka Martiniak.
Praktickým řešením problému u nás a na Slovensku by mohlo být schválení zákona o hrazení péče porodních asistentek pojišťovnou. Praxe, která funguje v zahraničí, totiž umožňuje vždy jedné porodní asistentce, aby se o budoucí matku starala během těhotenství, porodu i šestinedělí.