lásky
Miroslav Macek - český politik
Miroslav Macek byl český stomatolog, publicista, překladatel, politický komentátor, po listopadu 1989 československý politik za Občanské fórum (OF), později spoluzakladatel Občanské demokratické strany (ODS) + opakovaně její místopředseda, poslanec Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění a místopředseda Stráského poslední federální vlády.
Narodil se 7. prosince 1944 v Litomyšli (tehdejší Protektorát Čechy a Morava), zemřel ve věku 79 let 1. května 2024 na rakovinu.
Kariéra
Vystudoval stomatologii na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, tu dokončil 1967. Do 1971 pracoval jako zubní lékař na Hornické poliklinice v Ostravě, pak do 1990 na Obvodním zdravotním středisku v Postřelmově (okres Šumperk).
V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Sněmovny lidu Federálního shromáždění jako bezpartijní poslanec, po volbách 1990 přešel do české části Sněmovny národů coby poslanec OF. V průběhu funkčního období se stal členem poslaneckého klubu nově zřízené ODS. Do funkce místopředsedy této partaje ho zvolil ustavující kongres v dubnu 1991. Za ODS obhájil mandát ve volbách 1992 a ve Federálním shromáždění setrval až do zániku Československa 31. 12. 1992.
V měsících před rozpadem České a Slovenské Federativní Republiky (ČSFR) zastával významné posty v poslední federální vládě, v níž působil jako její místopředseda. Zároveň byl v tomto kabinetu pověřeným ministrem práce a sociálních věcí a také působil jako předseda Federálního výboru pro životní prostředí. 1992 byl za jeho zrušení nominován na Ropáka roku.
V témže roce čelil aféře s Knižním velkoobchodem. Zjistilo se, že společnost, v níž měl podíl, získala v privatizaci tohoto podniku velký nemovitý majetek. Výkonná rada ODS poměrem 9:4 přijala jeho vysvětlení, nicméně jeho politická kariéra utrpěla a během 1992 odešel z postu místopředsedy strany. Do jejího vedení se ovšem vrátil už 1993 po 4. kongresu ODS v Kopřivnici, kdy se stal členem její výkonné rady za severní Moravu.
V srpnu 1996 se stal tajemníkem ministra zdravotnictví Jana Stráského (†2019) a po 7. kongresu ODS téhož roku v prosinci opět členem jejího užšího vedení. Během 1997 se postupně profiloval jako kritik vedení strany a otevřeně v některých bodech nesouhlasil s jejím tehdejším předsedou Václavem Klausem (1941).
V září uvedeného roku publikoval kritickou analýzu nazvanou Věc: Krize důvěry, kterou bez předchozí konzultace uvnitř partaje zveřejnil. V listopadu 1997 dal k dispozici svou místopředsednickou funkci a následně publikoval další stať Co dělat, v níž navrhoval zahájit přípravu na předčasné volby.
Po takzvaném Sarajevském atentátu, při němž Ivan Pilip (1963) a Jan Ruml (1953) vyzvali v nepřítomnosti Klause k rezignaci, se za něj ovšem postavil. Na mimořádném kongresu v prosinci 1997 byl i proto opět zvolen místopředsedou partaje.
Posléze působil jako stínový ministr zdravotnictví. 2001 čelil další aféře. Byl kritizován za svou roli poradce a konzultanta pro Erste Bank při privatizaci České spořitelny, která mu měla vynést mnohamilionový honorář. 11. září 2001 reagoval rezignací na post místopředsedy ODS a oznámil, že se o tuto funkce už nebude dále ucházet.
Politicky se profiloval jako výrazný odpůrce socialismu a levice.
Dle vlastního vyjádření byl prvním členem organizace MENSA za "Železnou oponou", dlouholetým členem Svazu českých filatelistů, České numismatické společnosti, Spolku českých bibliofilů, Spolku sběratelů a přátel exlibris, Společnosti bratří Čapků, Genealogické a heraldické společnosti, Svazu československých fotografů a mnoha dalších institucí.
Ve volném čase překládal z anglické literatury, v článcích na internetu i v tisku glosoval aktuální politické dění a jeho komentáře se často objevovaly v různých českých denících.
Podle databázeknih.cz měl na svém kontě 17 titulů rozličných žánrů, mimo jiné vydal několik kuchařek, psal detektivky a také několik pokračování Saturnina.
Osobní život
S první manželkou Alexandrou se rozešli 2001, měli syna Miroslava a dceru Alexandru. V dubnu téhož roku se podruhé oženil, a to s Janou Blochovou, s níž se seznámil 1991 v kanceláři ODS. Toto soužití skončilo opět rozvodem v roce 2009. Potřetí se oženil 2015 s ekonomkou Petrou Hrochovou (1986).
20. května 2006 na sjezdu stomatologické komory fyzicky napadl tehdejšího ministra zdravotnictví Davida Ratha (1965), který předtím prohlásil, že se podruhé oženil jen kvůli penězům. Za tento čin byl žalován a pražský vrchní soud v únoru 2009 rozhodl, že je povinen se Rathovi omluvit a vyplatit mu odškodnění ve výši 100 000 korun.
Zemřel doma poklidně ve spánku.
Články
