GLOSA: Jak je složité obhajovat v dnešní době KLDR? Jde to, ale musíte být mistr taktické lži
KLDR je známá jako jedna z nejuzavřenějších zemí světa a jen málo Čechů může říct, že Severní Koreu navštívilo. Ještě méně lidí může říct, že je v KLDR vítají doslova s otevřenou náručí. Jedním z takových lidí je dozajista Lukáš Vrobel, místopředseda spolku Pektusan, který se má starat o jediné: udržovat přátelské vztahy s komunistickou diktaturou v zemi, kde podle četných zpráv vládne hladomor, udavačství a bizarní diktátor s ještě bizarnějším kultem osobnosti. Jak složité je v dnešní době obhajovat režim Kim Čong-una a fungovat jako stalinista ve světě, kde i ti největší levicoví "tvrďáci" spějí k tržní ekonomice?
Bylo by dobré předeslat, že cílem tohoto článku není dehonestovat spolek Pektusan, Severní Koreu či samotného Lukáše Vrobela. Je to jen pohled na svět, který se posledních několik desítek let nutně řítí do vlastní záhuby. Rozhodně se nechceme vysmívat lidem, jen poukázat na to, že systému, který prosazují a který se tváří, že zajišťuje lidem lepší svět, už prostě nikdo nevěří.
Když totiž tvrdíte lidem, jak skvěle se mají, zatímco se ponořujete do stále hlubší krize, i ti nejzfanatizovanější následovníci začnou pochybovat. Jak se dá vlastně v západní společnosti fungovat jako stalinista?
Právě obhajoba severokorejského režimu je jedním z hlavních cílů spolku Pektusan, jediné česko-slovenské organizace, která se ze své podstaty snaží o co největší přátelství se severokorejským režimem. Oficiálně spolek vznikl až v roce 1999, neoficiálně však existuje od devadesátých let. Jednou z hlavních postav byl Jaroslav Kafka, původním povoláním soustružník, později absolvent dělnické diplomatické školy a konzul v Austrálii a Indii. Stejně jako současný předseda Jozef Servista používal titul
RSDr., titul udělovaný ve zkratce výhradně "komunisty komunistům". Není překvapením, že spolek sídlí na stejné adrese jako severokorejská ambasáda.
Život ve lži
"Jsme Češi a Slováci, kteří mají přátelský vztah ke Korejské lidově demokratické republice a jejímu lidu a podporují její politiku," píše spolek Pektusan na svém webu, který by si neznalý čtenář mohl chvilku splést s velmi povedenou a velmi ostrou satirou. Do té doby, než pochopí, že tito lidé myslí svůj boj opravdu vážně. Jak je to ale možné? Dá se vůbec události a zprávy ze Severní Koreje interpretovat tak, že celý svět lže, z KLDR jde pravda?
KLDR
KLDR neboli Korejská lidově demokratická republika je jednou z nejizolovanějších zemí na světě. Vytvořena byla po druhé světové válce, od sousední Jižní Koreje, se kterou je už od roku 1950 ve válečném stavu, ji dělí nejstřeženější hranice na světě.
Od svého vzniku vládne KLDR rodiný klan Kimů. Prvním prezidentem byl Kim Ir-sen, který si kolem sebe vytvořil neuvěřitelný kult osobnosti, ve kterém zdárně jeho potomci pokračují. Jeho podobizny jsou prakicky po celé zemi a jeho každodenní uctívání patří k dennímu chlebu Severokorejců. Po jeho smrti pokračoval ve vládě nad KLDR jeho syn Kim Čong-il, který na kult osobnosti úspěšně navázal. V současné době je u moci jeho nejmladší syn Kim Čong-un.
Severokorejský režim vládne početně třetí největší armádě na světě a obrovské úsilí dává do vývoje jaderných zbraní, ačkoliv se do světa dostávají zprávy, že civilní obyvatelstvo často trpí nedostatkem potravin a základních životních potřeb. Z ekonomického hlediska se jedná o jednu z nejchudších zemí na světě, ročně do ní plynou tisíce tun humanitární pomoci. Místní režim to však nepřiznává a obyvatelé KLDR mají velmi omezený přehled o tom, co se děje mimo jejich zemi.
Více o tématuV rozhovoru s místopředsedou spolku Lukášem Vrobelem člověku dojde, že pro přesvědčené komunisty vyznávající spíše stalinistické křídlo strany, kteří z velké většiny spolek tvoří, je život se smutnými vyhlídkami denním chlebem. Země, které se striktně drží jejich vysněného politického směru, nevzkvétají. Když před nimi zmíníte, že KLDR sice masivně zbrojí, ale zároveň do ní v současnosti plyne největší humanitární pomoc v historii, jsou vám s kamennou tváří schopni říci, že je to zaprvé globální změnou klimatu. Komunisté sice vždy chtěli poručit větru, dešti a všechny ekology bez milosti likvidovali, ale když přijde na neúspěchy, vítej zpět, ekologie! Když se další otázkou zeptáte, co je v Severní Koreji jinak než u nás, zmíní, že oproti Západu je tam méně graffiti a méně prázdných domů. Člověku pak nezbývá nic jiného než se cynicky pousmát.
Jsou to lidé, kteří kritizují prolhaný imperialistický Západ, ale odpověď na žádost o rozhovor vám přijde z amerického Gmailu, prolhané imperialistické značky. Když podobní lidé přijdou, netřímají v ruce severokorejský smartphone
Arirang (který mimochodem používá ukradený systém Android od Googlu), ale produkt sice socialistické, ale kapitalismem velmi zkažené Číny. Když letí na pozvání Korejské strany práce na návštěvu KLDR, vláda podle nich vzkvétající země jim není zřejmě kvůli nedostatku valut schopna zaplatit ani letenky. Tito lidé žijí ve vlastní lži každý den.
Diskuze s nimi je velmi těžká. Zahltí člověka obrovským množstvím redundantních informací, které člověk jen těžko stíhá oddělit od zásadních tvrzení a adekvátně reagovat. Ale když se dostanete přes tisíce zbytečných slov, zjistíte, že jde opravdu jen o zoufalou obranu světa, který už je naštěstí stoprocentní minulostí.