Sophia Loren, rodným jménem Sofia Villani Scicolone, je italská filmová herečka, která se v 60. letech 20. století stala hvězdou světové kinematografie. Stejně tak byla považována za sexuální symbol.
Narodila se 20. září 1934 v Římě.
Nejznámější filmy a seriály
Ve znamení Venuše (Agnese Tirabasi)
Pýcha a vášeň (Juana)
Cid (Chimene)
Včera, dnes a zítra (Adelina, Anna, Mara)
Manželství po italsku (Filumena Marturano)
Slunečnice (Giovanna)
Sobota, neděle, pondělí (Rosa Priore)
Lidský hlas (Angela)
Kariéra
V mládí byla terčem posměchu nejen kvůli nemanželskému původu, ale i vyhublé postavě (měla přezdívku Párátko). Před světem utíkala do biografu, kde dokázala prosedět celé dny. Toužila se stát herečkou, ale nejen kvůli slávě a bohatství, nýbrž aby mohla projevovat emoce a realizovat se tvůrčím způsobem.
Ve čtrnácti letech byla v Neapoli vybrána v soutěži krásy mezi 12 Princezen moře. Součástí ocenění byla také jízdenka na vlak do Říma. Tam brzy na to odjela s matkou, aby si zahrála otrokyni ve filmu Quo Vadis (1951).
V italském hlavním městě zůstala i po dokončení natáčení, ale nebylo vůbec jednoduché najít si živobytí. Kromě drobných příležitostí u filmu pracovala jako modelka pro časopisy a tehdy velmi oblíbené fotoromány. Získala rovněž své první umělecké jméno, Sofia Lazzaro.
V rámci snahy o uplatnění se účastnila řady dalších soutěží krásy. Problém byl v tom, že poroty často uváděla do rozpaků svou zvláštní tváří. Velký nos a výrazné rty společně ohromovaly, ale zároveň nezapadaly do správných šablon. Proto vlastně nikdy nezvítězila, ale často se umísťovala jako druhá, případně získala speciální cenu poroty.
V Miss Řím, kde skončila opět stříbrná, si jí všiml o 20 let starší (a ženatý) producent Carlo Ponti (†2007). Díky němu se dostala k rolím, kterými ohromila svět.
Decentně jí posléze naznačoval možnost plastické operace, ale o té nechtěla ani slyšet, byla na svůj přirozený zjev maximálně hrdá.
Její druhý pseudonym byl zvolen kvůli západnímu publiku. Dostala se i do Hollywoodu, ale zde odmítala hrát podřadné role, proto USA brzy opustila. Jejím filmovým partnerem byl často Marcello Mastroianni (†1996), hráli spolu v deseti filmech.
V 80. letech se jí už nedostávalo dostatečného množství rolí, proto se vrhla na psaní kuchařek (vytvořila celkem tři).
1960 získala Oscara za roli ve snímku Horalka, 1991 obdržela stejnou cenu za celoživotní herecké dílo, 2016 pak čestné občanství Neapole.
Žije v Kalifornii, po smrti Pontiho sama, herectví se již nevěnuje, i když společenských akcí se občas účastní. I přes svůj věk se stala titulní tváří kalendáře Pirelli na rok 2007.
Osobní život
Jejím otcem byl Riccardo Scicolone, stavební inženýr urozeného původu, který se odmítl oženit s její matkou, kabaretní herečkou. V autobiografii uvedla, že je oprávněna nazývat se markýzou z Licata Scicolone Murillo.
Má mladší sestru Annu Marii (1938) a dva nevlastní bratry z otcovy strany, Giuliana a Giuseppeho.
Jejím manželem byl výše zmiňovaný filmovém magnátovi Carlo Ponti. Nařízení italské církve mu neumožňovala rozvod, byl dokonce obviněn z bigamie. Jeho první manželka navrhla (šlo jí totiž o vysoké majetkové vyrovnání), aby si všichni tři změnili občanství na francouzské. Ve Francii se následně legálně rozvedli.
Lorenová s ním proto zažila dvě svatby. První ze září 1957 byla anulována, podruhé byli řádně sezdáni v dubnu 1966.
Bolestnou ránou pro ně byly dva potraty, teprve poté se jim narodili synové Carlo (1968, dirigent kalifornského symfonického orchestru) a Edoardo (1973, režisér a scenárista).
Její sestra si vzala Romana Mussoliniho, nejmladšího syna diktátora Benita Mussoliniho (†1945) . Žili společně v letech 1961–1970
