Vraždě Kitty Genovese měly přihlížet desítky lidí. Čin se zapsal do učebnic psychologie

K otřesnému činu došlo 13. března 1964 na newyorské ulici kolem třetí hodiny ráno. V tu dobu se mladá Catherine Susan „Kitty“ Genovese, která pracovala jako manažerka baru ve čtvrti Queens, vracela domů.

V jednu chvíli si Kitty všiml devětadvacetiletý Winston Moseley, který hledal vhodnou oběť. ​ Poté, co ji dvakrát bodl nožem do zad, začala nebohá dívka hlasitě volat o pomoc. Hrůze trvající desítky minut mělo přihlížet na 38 lidí v sousedství, ale nikdo z nich nezvedl telefon, aby přivolal pomoc, uvádí web All Thats Interesting. Vrah byl zatčen o pět dní později a ke všemu se přiznal.

motiv zla

Gary Heidnik byl inspirací pro Buffalo Billa z Mlčení jehňátek. Mrtvým tělem krmil své oběti

Syndrom nezúčastněného diváka

Až po vraždě se jeden z nich odhodlal a přivolal pomoc. Muž prý váhal, když poslouchal Genovesin pláč a křik. „Nechtěl jsem se do toho plést,“ řekl nejmenovaný svědek.

Smrt mladé dívky vyvolala jednu z nejdiskutovanějších psychologických teorií všech dob: efekt přihlížejícího. Jde o to, že se lidem v davu rozptýlí pocit odpovědnosti, když jsou svědky zločinu. Je tedy méně pravděpodobné, že pomohou, oproti tomu, když násilí přihlíží pouze jeden člověk. O čtyři roky později vědci Bibb Latané a John Darley tuto lidskou vlastnost pojmenovali jako „syndrom nezúčastněného diváka“ nebo také jako „syndrom Kitty Genoveseové“.

motiv zla

Kuřimská kauza otřásla Českem. Zneužívaní chlapci žili v klecích, jedli vlastní maso

Vrah zemřel ve vězení

Po letech se ukázalo, že ne všechno bylo tak, jak se o tom v té době psalo. Útok vidělo jen několik lidí, ostatní slyšeli jen křik a mysleli si, že jde o mileneckou hádku. Její sousedka Sophia Farrar dokonce seběhla dolů do vestibulu. Bylo však pozdě, Kitty už nešlo pomoci. Kde se tedy vzalo těch 38 přihlížejících? Podle všeho šlo jen o smyšlenku, aby články vypadaly poutavější.

Vrah Winston Moseley zemřel v roce 2016 v 81 letech, po téměř 52 letech za mřížemi, uvádí New York Times. Moseley několikrát žádal o podmínečné propuštění, avšak jeho požadavky byly 18krát zamítnuty. „Vím, že jsem udělal nějaké hrozné věci, a velmi jsem se snažil to ve vězení odčinit. Myslím, že téměř 50 let placení za tyto zločiny je dost,“ tvrdil v roce 2013.