Láska za mřížemi. Doživotně odsouzený vrah rodičů Širůček se rozpovídal o partnerce

Redakce eXtra.cz komunikovala s doživotně odsouzeným Miloslavem Širůčkem, který připravil o život nejen své rodiče, ale i bratra. Zatímco v první části dialogu, vedeného formou dopisů, se vyjadřoval k možnosti podmínečného propuštění, jak si můžete přečíst zde, ve druhé poodhalil, jak to v base chodí. Zmínil se i o lásce a hledání partnerky.

dopis z vězení

Šance pro doživotně odsouzeného Širůčka. Trojnásobnému vrahovi svitla naděje na propuštění, přiznal ale obavy

Miloslav Širůček o spoluvězních

Říká se, že jednotlivci tvoří kolektiv. Platí to i v base?
Mezi vězni se říká, že vězení dělají vězni, a s tím stoprocentně souhlasím. Ono je to těžké, když jste na oddíle 40 – 50 lidí, kteří dovedou mluvit převážně o drogách atd. Nemluvě o tom, že jsem již poznal takové, kteří se sotva podepíší. Kolikrát nemůžete ani ukázat nějakou vzdělanost, protože se stává, že vám pak začnou nadávat. Prostě vám někdy přijde, že větším trestem než ztráta svobody je to, s jakými lidmi jste ve vězení. Nejsem totiž jen s vrahy, ale i se zloději atd. Je ale fakt, že díky změně zákona v roce 2014 jsem rád, že mohu být i mezi vězni, kteří nejsou odsouzení k doživotí.

Proč jste rád? Má to nějaké výhody?
Ví se o mně, že nechci být na oddíle, kde je více doživotně odsouzených. Je to i pro to, že v některých věznicích to funguje tak, že když jeden „doživoťák“ něco provede, odskáčou to všichni "doživoťáci". Jsem ve vězení sám za sebe, proč bych měl pykat za chyby druhých? Nevím, zda a kdy mě pustí, ale chovám se tak, že pokud mám strávit zbytek života ve vězní, tak ať ho strávím v těchto podmínkách co nejnormálněji.

Někteří lidé si myslí, že odsouzenci na doživotí by už v případě podmínečného propuštění nezvládli život na svobodě...
Ano, setkávám se s tímto názorem, že doživoťáci nemohou být propuštěni, že jsem ve vězení přes 20 let a nevím tedy nic o životě venku. To ale není argument. Je třeba si uvědomit, že soudy dnes udělují i tresty třicetileté. Jako příklad mohu uvést člověka, který byl odsouzen k 25 letům vězení. Dotyčný dělal ve vězení často problémy, ani nebyl přeřazen do věznice s ostrahou. Nejevil o nic zájem. Odpykal si celý trest a ze dne na den se ocitl na svobodě, absolutně nepřipravený, neměl kam jít, atd. To ale nikoho netrápí, trest si odpykal.

On tedy život na svobodě zvládne po 25 letech ve vězení a doživoťák ne? Přitom paradoxně jsou to právě doživoťáci, kteří nasávají jako houba jakékoli informace, zajímají se o vše a i ze strany Vězeňské služby je jim věnováno více péče ve formě různých programů. Myslím si tedy, že argument, že doživoťák život venku nezvládne, je u řady z nás zcela bezpředmětný.

Bez lítosti

Bestiální vrah Miloslav Širůček vystřílel celou rodinu, s mrtvými těly několik dní bydlel. Pro eXtra popsal mrazivé detaily svého řádění

Širůček touží po partnerce

Dvacet let za mřížemi je dlouhá doba. Nebudu se ptát, co vám to vzalo, ale je něco, co vám to dalo?
Přiznávám, že vězení mi pomohlo. Jak v tom uvědomit si, co jsem udělal, tak i v tom, že jsem podle mého názoru vyzrál. Dospěl jsem. Chovám se normálně, odmítám „jít tu s vlky“, tedy se silnější většinou. Přiznávám, že i díky mé předchozí práci v Bělušicích se mi zvedlo sebevědomí, naučil jsem se lépe řešit krizové situace atd. (Pracoval ve skladu, podílel se na eskortách vězňů do věznice a také na výměnách prádla, pozn. red.).

Všichni aspoň podvědomě toužíme po tom být milováni. Jak to máte s láskou vy?
Chtěl bych být propuštěn a najít si partnerku, která se dovede srovnat s mou minulostí, která bude milovat mě a věřit mi… I když takovou partnerku snad již mám, jde o to, aby to se mnou zvládla a vydržela, než mě někdy snad propustí. Chápal bych ale, kdyby vztah se mnou vzdala. Mám doživotí. Víte, i v takových situacích si uvědomuji, jaký jsem idiot, protože za vše mohu „děkovat“ jen sám sobě.

+ Další 2 fotografie