Jak se bydlí naproti domu hrůzy na Šluknovsku: Žijí mezi propadlými stropy, v mrazu před dětmi vaří drogy
Šluknovský výběžek je část republiky, který je známý svou nádhernou krajinou, tradičním sklářstvím a v posledních desetiletích také největší koncentrací chudoby a problémových lokalit v Česku. Zatímco před lety byly potíže hlavně ve větších městech, jako jsou Varnsdorf nebo Rumburk, v poslední době zažívají trable s nepřizpůsobivými i menší obce. Jak se žije vedle domu, který obývají desítky lidí, je bez elektřiny, vody a základních potřeb? Rozhovor, který redakce eXtra.cz vedla s přímou sousedkou domu, vám možná na Šluknovsko změní náhled.
Pokud se řekne nepřizpůsobiví, vybaví se nám oprýskané domy třeba v Ústí nad Labem, které obývají sociálně slabé rodiny. Nezaměstnanost, alkohol, drogy, zanedbané děti, často i negramotnost. To jsou pouze některé problémy, které provázejí obyvatele podobných čtvrtí. Na Šluknovsku je ale situace o hodně jiná. Nepřizpůsobiví tam neobývají celé čtvrti, ale jednotlivé domy. Podmínky v nich jsou ale na mnoha místech naprosto nevyhovující pro život. Často si za to mohou nájemníci sami.
Když projíždíme Jiříkovem, městečkem na samé hranici s Německem, které je podobnými domy nechvalně proslulé a podle některých zdrojů má být domovem těch úplně nejchudších lidí v Česku vůbec, tyhle domy se jen těžko míjejí. Tedy - těžko. Je velmi obtížné posoudit, ve kterých ještě nějací obyvatelé zůstali a které jsou již definitivně zdemolované. Když Jiříkovem projíždíme, všimneme si dvou romských žen, které k jednomu takovému stavení míří. Naše snahy nějakým způsobem kontaktovat obyvatele rozpadlého třípatrového stavení končí výhrůžkami, omezujeme se tedy na to, že si dům vyfotíme zvenku.
Boření mýtů
"Fotíte tu na dražbu, že jo?" oslovuje nás asi čtyřicetiletá žena, která se v okolí domu pohybuje, když si myslí, že pracujeme pro soudní exekutory. Když odhalujeme svou identitu a zájem právě pro vyloučené lokality, žena nám sděluje, že už skoro deset let naproti "domu hrůzy", o který se zajímáme, bydlí. Vlastní malou dřevostavbu s množstvím zvířat. Kočky, slepice, kachny i další drůbež. "Všechno si musím na noc zavírat, udělala jsem jednu velkou králíkárnu s dveřmi, aby se dala najednou zamknout. Jinak to ani nejde," říká energická žena, která si ale o obyvatelích sousedního domu nedělá iluze.
Boří také některé mýty, které o nepřizpůsobivých kolují. Rozvětvená rodina, která ruinu proti ní obývá, jsou místní. Nejde tedy o přistěhovalce, kteří se sem přesunuli prostřednictvím obchodníků s chudobou. Dům rodině kdysi patřil. "Pak ale přišly klasické problémy. Alkohol, drogy, automaty, neplacení ničeho," říká žena. Dům byl rodině zabaven, odpojili vodu, elektřinu i plyn, ale rodina v domě bydlela dál. Ten ale velmi rychle chátral. Minulý rok ale prý došlo k požáru a rodina se na zimu vystěhovala. Asi před měsícem se do rozpadlého domu vrátila.
V domě je i miminko
V domě bez základních potřeb žije asi osm dětí. "Nejmenšímu miminku je pár týdnů," říká žena, která dodává, že hygienické podmínky v domě jsou příšerné. Vaří a topí se otevřeným ohněm. "Támhle, jak vidíte tu díru, ta slouží jako komín," smutně se pousmívá žena. Její syn, který při posledním požáru pomáhal některé členy zachraňovat, potvrzuje, že je dům v naprosto dezolátním stavu. "Do třetího patra se propadá půda, některé stropy jsou úplně dole a oni mezi tím chodí. Je tam snad tisíc krabiček od léků a když jsme tam po požáru uklízeli, vynesli jsme odtud pytel plný stříkaček. Všude mezi tím běhají děti," dodává syn sousedky. Drogy jsou ostatně v domě na denním pořádku.
"Bohužel se tam pervitin i vaří. Děti pošlou spát na zahradu a vevnitř se potom dějí hrozné věci," vypráví žena. A jak se s takovými sousedy žije? Paradoxně neslyšíme stížnosti, až na občasný povzdych, že místní sociálka je k takovým lidem až příliš shovívavá. "Dvakrát týdně sem přijela sociálka, vylezly dvě ženské a nesly dovnitř tašky plné jídla, plenek a podobných věcí. Kdybych přišla o práci, styděla bych si říct byť o pár korun, nikdo se o mě takhle nepostará," říká na adresu nepřizpůsobivých. Na druhou stranu nevidíme v jejích slovech žádnou přehnanou zášť. Jistě, s takovými sousedy si snadno člověk může na něco stěžovat, ale rozhodně jim není co závidět. Řešení problémů podobných lidí je ale stále v nedohlednu.